Byli jsme překvapení, že lidi nakonec přišli, aniž věděli, na co jdou. Vlastně kupovali zajíce v pytli,“ směje se Igor Orozovič v žižkovské kavárně Pracovna. Přes léto úspěšně odehrál svou první koncertní šňůru, aniž by vydal autorské album. Zatím prý desku nechystá, i když v budoucnu snad nějakou nahraje. Teď se chce tento muž mnoha talentů věnovat kromě divadla hlavně koncertování; živá hudba ho prý naplňuje nejvíc. Jeho fanoušci si ho již brzy poslechnou na dvojici vánočních koncertů v Divadle pod Palmovkou. Přijít mohou všichni, komu jsou kromě českého herce sympatické šansony o černé labuti, jež se zamilovala do labutího šlapadla, či blues o zablešeném kousku Žižkova.
Lidovky.cz: Poprvé jste na pódiu jako Igor Orozovič, sólový muzikant. Jak se vám v nové roli líbí?
Baví mě to ještě víc, než jsem čekal. A zdá se, že to chce i někdo poslouchat, protože náš vánoční koncert se ihned vyprodal. Přidali jsme proto i druhý termín.
Lidovky.cz: Máte navíc výhodu, že jste herec. Dokážete publikum pobavit…
To ano, ale chtěl bych ho bavit v rámci hudební performance, ne výplní mezi písněmi. Nejsem bavič z podstaty. Mluvení s diváky mezi hraním pro mě není nejkomfortnější. V divadle mluvím za roli, tady za sebe. Nejradši bych nemluvil vůbec, ale vím, že nějaká komunikace je potřeba. Hledám v tom balanc. Tohle si dopředu nenacvičíte, na to je potřeba zažít si nějaká ta trapna.
Lidovky.cz: Interpreti většinou sólové kariéry začínají vydáním alba. Proč jste začal šňůrou koncertů?
Je jiná doba. Muzikanti už si nevydělávají vydáním cédéčka. Lidi si dnes hudbu stahují a pouštějí na Spotify. U mě to byl trochu risk, protože si u mě posluchači nemají úplně co pouštět. Na Spotify najdou písničky z našeho Cabaretu Calembour, který je však žárově malinko jinde, nebo Hippokratovu přísahu, kterou na koncertech také hrajeme.
