Oblast financí dnes vyžaduje stále větší „gramotnost“, a to jednak na straně klienta, jednak na straně finančního poradce. Jak se za posledních dvacet let nároky na odbornost zvýšily?
Neřekl bych, že zorientovat se dnes vyžaduje větší finanční gramotnost. Dřív byly finanční produkty méně regulované a byla větší šance, že si vyberete nebo nastavíte nějaký produkt špatně. Dnes máme sice hodně pestrou nabídku, ale pokud se vyhnete vyloženě alternativním produktům, tak byste neměli nikdy udělat fatální chybu.
V čem je dnes trochu úskalí, je to, že když se někdo chce vzdělat, tak má sice hodně možností kde, ale taky může narazit na až nebezpečné nesmysly. Jako ve všech oblastech i tady se prosazují sociální sítě a na nich různí samozvaní odborníci, kteří soutěží o pozornost publika často hodně divokými způsoby. Řekl bych, že dnes možná více než v minulosti platí, že když se svým financím nechci věnovat na plný úvazek, tak bych měl zůstat u zavedených řešení. A ideálně samozřejmě využít finančního poradce…
Jaký je rozdíl mezi finančním poradenstvím u nás a na Západě? Pravda také je, že u nás se finanční poradenství jistou dobu moc dobré pověsti netěšilo…
Na Západě leckde poradenství našeho typu ani neexistuje. Radí spíše banky nebo specialisté na jednu oblast. Komplexní poradce není zdaleka všude tak rozšířené. V rámci naši společnosti OVB, která působí v 15 zemích Evropy sledujeme různé trendy v různých zemích. Ani v blízkých zemích kolem nás nejsou úplně stejné produkty a každý trh vypadá trochu jinak. Velká konkurence v distribuci a také regulace postupně vytvořili produkty na vysoké úrovni. Podle mě Češi mají k dispozici lepší produkty než v mnoha jiných evropských zemích a to i na Západ od nás.
A image finančních poradců se snad také postupně zlepšuje. V posledních 8-10 letech se zavedlo hodně regulace. Snížil se dramaticky počet poradců, ztížily certifikace, prodloužilo ručení za provize, IT nástroje hlídají všechny zákony a směrnice. Firma OVB, ve které působím, sama pojala toto období jako příležitost a ke všemu přistoupila velmi přísně. Kdyby dnes chtěl někdo dělat něco špatně, tak by se na to hodně rychle přišlo.
Vy se se svým týmem zaměřujete na získávání a výchovu nových finančních poradců, kteří v oboru před tím nepůsobili. Je to tak?
Ano, je to naše základní filosofie. A právě z toho důvodu se snažíme oslovovat hlavně mladé lidi už na vysoké škole. Tedy v době kdy oni přemýšlí o své další profesní dráze. Často tak vznikají celé týmy mladých lidi, kde je výborná inspirativní atmosféra. Vzdělávat se a hlavně překonávat první překážky je vždy snažší, když jste v týmu s lidmi podobnými vám.
Vaše kniha „Jenom na 100%“ je také o tématu, jak získávat do vaší firmy talenty…
Máte pravdu, ze o mladé talenty je boj. Není divu, vždyť na vysokých školách je nyní díky demografickému vývoji skoro o 100 tisíc studentů méně než před 10 nebo 15 lety. I díky tomu jsou logicky trochu zhýčkanějsí a vybíravější. A celkově vyrůstali v trochu jiném prostředí, než ti o generaci starší. Mladí lidé jsou dnes jiní, ale myslím, že taky všechny své výzvy úspěšně zvládnou. Dnes - stejně jako před lety - mladí lidé chtějí vidět ve své práci smysl, rádi patří do suportujícího týmu a rádi se baví:) Právě tyto věci se jim snažíme nabídnout.
Zaměstnavatelé mívají s mladými lidmi problém, že jsou nedostatečně motivovaní dát práci 100%. Jak to řešíte vy?
Jasně, pokud je vám 20 let, tak většinou ještě nechcete dát většinu svého času práci. Tím spíše, když třeba ještě studujete. My se i přesto snažíme už v takto mladém věku s lidmi spolupracovat. Trpělivě je vzdělávat a učit návyky samostatné práce. Málo kdo si je přinese ze školy nebo předchozího života. Někdy trvá i roky, než ten mladý člověk dozraje k tomu, o co chce v životě hrát a stane se z něj silný samostatný poradce nebo leader týmu. Do té doby potřebuje podporu a také kontrolu.
S tím vším u nás počítáme. Učíme je, jak vlastně převzít odpovědnost za svůj život. Já jsem si někdy ve 23 letech udělal plán, jak si zařídím život v nejbližších letech. A že až vyřeším všechny praktické a rozumné věci, že si za odměnu koupím sportovní auto Corvettu. Pořídil jsem si její malý model a ten mě každý pracovní den motivoval. Nakonec jsem si ji po 7 letech práce koupil. V knize jsem tento příběh popsal více. Je jedno jestli si za cíl dá člověk něco materiálního nebo třeba, že chce mít svobodu ohledně nakládáni s vlastním časem nebo podpořit své děti, apod. Vždy je důležité s tím cílem určitým způsobem pracovat. A zvýšit tak šanci na jeho naplnění.
Vy jste mezi desítkami tisíc lidí ve finančním poradenství získal úspěch jako málokdo. Čím to je? Prostě jste byl pracovitější než ostatní? Jaký je ten váš recept na úspěch?
Je pravda, že pár let před a po třicítce jsem práci dával opravdu hodně. Těžko to měřit, ale kdyby se počítal i čas, kdy o práci přemýšlíte, tak by to rozhodně bylo více než je běžná pracovní doba. Prostě jsem svou prací žil.
Díky různým seminářům jsem si ale začal uvědomovat, že když získám svobodu řídit si svou práci, tak mám také jen já sám zodpovědnost za to, že mě to nesemele. Na nic a na nikoho bych nemohl nadávat. A tam se někde začala rodit moje filosofie „jenom na 100%“, podle které jsem pak pojmenoval i svou knihu.
Je jasné, že když chcete v něčem uspět, musíte tomu dát hodně. Je třeba se tedy pořadně rozjet. Pak jsem ale viděl, že ti rozjetí někdy neví, kdy ubrat. Rozjedou se na 150% a jedou na dluh vůči jiným oblastem života. Pak se jim rozpadají vztahy, ozývá se tělo, hroutí se psychika. Dal jsem si tedy za cíl hledat vždy akorát těch 100%, abyste práci dali maximum, ale ne na dluh vůči jiným důležitým oblastem života. A je to téma vlastně na celý život, protože když to v jeden okamžik vyladíte, tak za nějaký čas se stejně změní okolnosti a je třeba to ladit znovu.
V čem změnila práci finančního poradce technologie?
Technologie samozřejmě mění náš obor hodně. Kdysi jste si na schůzku brali kalkulačku a ve velkých tabulkách hledali sazby pro pojištění. To je dnes samozřejmě úsměvné. Produkty samotné a hlavně práce s nimi je díky IT úplně jiná. Na druhou stranu základní přání klientů, jako mít kde bydlet nebo zajistit sebe a svou rodinu, jsou stále stejná.
Dnes končí řada jistot, například mladí lidé sotva budou mít důchody, ze kterých vyžijí a musí si začít spořit na stáří. Na druhou stranu je těžké motivovat lidi, aby dělali něco, co se jim vyplatí až za desítky let…
Je to těžké. Lidé prostě logicky preferují aktuální spotřebu nebo řešení věcí v dohledné době. My se snažíme na faktech ukazovat, proč si myslíme, že stát nebude schopen udržet poměr starobního důchodu vůči průměrné mzdě jako je dnes. Snažíme se na modelovém příběhu ukazovat, jak na tom teoreticky náš klient může být. Pak s ním diskutujeme o tom, zda chce spoléhat pouze na stát nebo alespoň částečně i na sebe. Těch, kteří to s námi řeší, je nakonec docela dost.
