V japonské – a obecně asijské – kultuře existují desítky druhů lampionů a jejich využití se liší. Zjednodušeně lze říci, že zatímco naši evropští předci zapalovali při různých příležitostech svíčky, v Japonsku rozsvěceli lampiony. Nejčastěji sloužily coby zdroj světla v domácnostech (lampiony andon), na ulicích, cestách, při procesích, ale taky pohřbech a jiných obřadech. Upozorňovaly na vstupy do objektů, například do obchodů či chrámů (lampiony bonbori).
Výjimkou nebylo ani využití luceren coby varovné signalizace při požárech a ve válkách. Pomocí různých kombinací vypouštěných světel bylo dokonce možné předávat tajné zprávy.
„To, co si u nás pod lampionem představíme, je druh zvaný chochin – kulaté svítilny vytvořené na bambusové kostře. Přenášely se na bambusových tyčích a obvykle je zdobilo jméno nebo znak majitele. Do Japonska se dostaly z Číny,“ popisuje kurátorka japonské sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur Adéla Tůmová.
„První písemné zmínky o lampionové kultuře se v Japonsku objevují kolem roku 1085. Popularita svítilen rostla a vrcholu dosáhla po roce 1600, během období Tokugawa. Nejznámější lampiony pocházely z prefektury Gifu, a to díky tamní výrobě kvalitního ručního papíru,“ dodává Tůmová.
