Syna jsme pojmenovali Michal po tatínkovi a vlastně i po mně, říká maminka Michaela a pokračuje: „Dcera je po mužově babičce Miluška, takže držíme pořád i stejný monogram.“ Pojmenování dětí po někom z rodiny, třeba po milované babičce či tetičce, zmiňuje řada rodičů, kteří tak chtějí připomenout jejich památku a také se přihlásit k rodinné tradici. Naopak tatínek Marek k výběru jména pro potomka říká: „Shodli jsme se, že nechceme opakovat, co už v rodině je nebo bylo, aby bylo dítě nepopsaný list papíru a neneslo si ve jméně nějaký odkaz.“
Důvody ale mohou být úplně jiné: „Pojmenovala jsem syna Vilém, protože se mi líbila písnička Vilém peče housky,“ usmívá se maminka Markéta. Dnes, v době, kdy není těžké najít si na internetu různé seznamy oblíbených jmen, se řada rodičů dívá i na statistiky, většinou proto, aby se netrefila zrovna do nějakého „módního“ jména a jejich potomek neměl v každém kolektivu zástupy jmenovců. Jinými slovy: chtějí pro dítě originalitu.
Kdo vede
V českých žebříčcích dlouhá léta kralovala Tereza, později se ujala vedení Eliška, která v poslední době soupeří o první místo s Annou. U chlapců se rovněž už více než dvě desítky let střídají na prvních místech Jan a Jakub, dříve následovaní Tomášem, v posledních letech nabírá na síle dříve ne až tak běžný tvar Matyáš.