"Co bys tomu říkala, kdybych se u tebe někdy stavil s holkama?" zeptal se Klaudie minulý týden. "Třeba v sobotu na oběd. Víš, mě moc mrzí, že spolu nemůžeme trávit víc času. Ten týden bez tebe je vždycky hrozně dlouhý."
Kdo jsou Kamarádky z Letné Helena, 39 let
Rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex. Klaudie, 33 let
Svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno – skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex. -
Kamarádky z Letné - sloupek s hvězdičkou-
|
Jak ji znám, došla v té chvíli Klaudii asi řeč. Jenže věděla, že není cesty zpět. Pokud si chce nechat Viktora, bude muset přijmout i jeho dva outěžky.
"Já myslím, že bych si s holkama mohla rozumět," ujišťovala mě. "S klukama by to asi bylo horší. Uvařím oběd, dáme si dortík a půjdeme třeba na procházku."
Na první pohled vypadaly sympaticky. Zdvořile pozdravily, mladší se dokonce i usmála. Pak si sedly ke stolu. "Knedlíky?" protáhla Tereza obličej. "To my nejíme." Holky se podívaly na otce, a ještě než stačily něco říct, ozval se Viktor: "Jestli vám to nechutná, tak to nejezte. Zajdeme pak do Mekáče."
Klaudie zrudla vzteky, ale ovládla se. S Viktorem snědli knedlo vepřo a udělali si kávu. Holky se zeptaly, jestli si můžou prohlédnout byt. Za chvíli se už z ložnice ozývala televize. "Vidíš, jsou docela hodný, ne?" řekl Viktor. Po půl hodině se na ně šli podívat. Klaudii se udělaly mžitky před očima: Tereza šmajdala po pokoji v jejích kozačkách z Beltissima za pět tisíc, menší Magda vytahovala věci ze skříně. "Hrajeme si na barbíny," řekla Magda. Klaudie zalapala po dechu: "Můžeš, prosím tě, sundat tu botu?" "No tak, Terezko, poslechni Klaudii. To se nedělá, brát si cizí věci," vložil se do debaty Viktor, z jeho tónu ale bylo jasné, že je na jejich straně.
"Vůbec nechápu, proč jsi udělala takovou scénu," vrátil se k incidentu Viktor, když se pak procházeli po parku. "Vždyť o nic nešlo – jsou to jen děti." "Děti jo, ale ne moc dobře vychované. Měly by ctít nějaká pravidla, ne?" ohradila se Klaudie.
Byla to jejich první větší hádka od chvíle, kdy se seznámili. Kvůli dětem. Jeho dětem. Klaudii ale na Viktorovi hodně záleží. Když vychladla, řekla si, že by se měli udobřit. Zarezervovala víkend v horách a nadšeně mu telefonovala: "Miláčku, to je úplně skvělé, ale ten víkend já nemůžu – budu mít holky," zmrazil ji. "No… tak si to prohodíš se svou bývalou, ne?" zvýšila Klaudie hlas. "Bohužel to opravdu nepůjde," řekl nekompromisně. "Slíbil jsem jim, že s nimi půjdu na matějskou."
"Takže děti jsou důležitější než já?" zeptala se Klaudie nevěřícně.
"No, jasně že jsou. Klaudie, uvědom si, že holky u mě budou vždycky na prvním místě," řekl Viktor, jako by to byla ta největší samozřejmost na světě.
Samozřejmost, na kterou si Klaudie nikdy nezvykne.
