Původ kimči, vzdáleného barevnějšího a pikantnějšího bratrance kvašeného zelí, je zahalen mlhou času, někteří historici tvrdí, že světlo světa spatřilo před zhruba 4000 lety, jiní jeho vznik datují na konec 16. století, kdy s japonskou invazí do Koreje dorazil také prášek z červené papriky. A poslední skupina tvrdí, že moderní kimči, tak jak ho známe dnes, existuje pouhých 100 let. Tento názor je ale hodně zpochybňován a většina odborníků se přiklání k tomu, že máme co do činění s tisíce let starým gastronomickým fenoménem, který odedávna pomáhal Korejcům přežít drsné zimy.
Ať už je pravda kdekoli, kimči je pro Koreu něco jako rodinný recept na bramborový salát v Čechách. Také se předává z generace na generaci. Proces jeho výroby, spočívající v proměně stovek hlávek zelí v bohatý a cenný zdroj živin, odedávna spojuje komunity.
Pro Korejce je tak významný, že se v roce 2013 dokonce dostal na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO jakožto tradice, která „spoluvytváří korejskou identitu“. Podává se úplně ke každému hlavnímu jídlu, a když Korea vyslala v roce 2008 do vesmíru svou první kosmonautku, samozřejmě ji vybavila i křupavou nakládanou pochoutkou.
