Lidovky.cz: Tvrdíte, že „jediný snadný den byl včera“. Jaký byl váš včerejšek?
Včera jsem se trochu emočně rozvášnila na stavbě mého pohybového centra pro ženy Souladronka uprostřed pražského parku Ladronka. Ale je pravda, že jsme si potom s dcerou užily báječnou degustační večeři. Dostali jsme ji s manželem jako dárek k Vánocům, jenže on zrovna vyrazil s kamarády na hory, tak z toho byl kouzelný holčičí večer.
 |
Lidovky.cz: Manžel vyrazil na hory? Dva horolezci se hledali, až se našli?
Spíš spřízněné duše. S Martinem jsme se poznali na narozeninové oslavě naší společné kamarádky. „Ten kluk, o kterém jsem ti říkala, že lezl na Denali (nejvyšší hora Severní Ameriky, 6190 m), kam se chystáš, sedí vedle tebe,“ pošeptala mi tehdy do ucha. A protančili jsme spolu večerem až do rána – a pak i do společného života. Je to Muž s velkým M, ale zároveň umí být neuvěřitelně empatický.
Přestože oba hory milujeme a vzájemně se podporujeme, společně jsme byli jen na Elbrusu (nejvyšší hora Kavkazu, 5642 m), a stejně jsme tam nevylezli spolu, ale v rozmezí dvou dnů, každý sám. Byla to naše předsvatební cesta. A bylo to také poprvé a naposledy, kdy jsme někam výš lezli spolu. Po narození Cyrila už žádné společné výpravy nebyly, bylo by to nezodpovědné, a navíc logisticky dost komplikované.
Horolezkyně Kolouchová zemřela při pádu, vracela se kvůli zdravotním problémům |
Lidovky.cz: Co je tak krásného na tom, lézt nahoru?
Všechno! Každá expedice je úžasná, výjimečná. Každý kopec je jedinečný, má jinou barvu, vůni, dynamiku, vyvolává jiné vzpomínky. A ke každému mám jiný vztah. Hory jsou jako moje děti. Zažívám v nich pocity krásna i bolesti, které nelze sdílet. To se musí zažít. Je to můj růžový obláček, který mi ale s každým koncem expedice mizí...
Vyčerpaný kolega v náhlém zkratu usoudil, že nepotřebuje být navázaný – a karabinu od fixního lana odpojil. V životě mi nebylo tak zle, stačil by jediný chybný pohyb, a spadl by ze srázu. Řvala jsem na něj tak, až jsem ztratila hlas.
