Lidovky.cz: V rozhovorech se netajíte tím, že jste emotivní osoba. Co vás dokáže rozpumpovat?
Momentálně asi moji dva puberťáci. Puberta je těžká životní kapitola.
Lidovky.cz: Chápu, mám šestnáctiletého syna a občas si říkám, že je to škola zenu.
To ano, je to zároveň takové zrcadlo každého z nás. Často se zamýšlím nad tím, jak se svými dětmi jednám a jak se jich v rámci citlivých poloh přerodu do dospělosti nedotknout, a přitom třeba motivovat, ale všechno je ve finále o komunikaci. Jinak se snadno vytočím, třeba když se někam odjíždí a na mě se valí tisíce otázek z různých stran, to propadám zoufalství. Můj muž se mi směje a říká, jak se krásně dokážu vytočit do vrtule.
Lidovky.cz: V létě se někam přejíždí pořád, tak se tomu člověk nevyhne. Jak vlastně vypadá váš ideální prázdninový fahrplan?
Ne že bych byla neposeda, ale ráda střídám zážitky osobní a pracovní, vyhovuje mi, že mám volno proložené Shakespearovskými slavnostmi.
V Praze moc nejsme, máme štěstí, že máme díky manželovi zázemí teď i na Šumavě. A taky často jezdíme k mým rodičům na chalupu na Moravu, kde se schází celá rodina, a že nás není málo, i s partnerkami mých bratrů a tak. Slaví se tam všechny narozeniny, všichni se tam vracíme jako do bodu A.
