Sérioví vraziServer Lidovky.cz vám od ledna vždy na začátku týdne přináší seriál - příběhy největších sériových vrahů světa. Všechny případy najdete na www.lidovky.cz/vrazi. |
Jeho jméno se stalo synonymem kanibalismu, nekrofilie a zohavování. Jeho činy připomínaly řádění šílence, přitom šlo o inteligentního mladého muže, který i na vyšetřovatele nepůsobil dojmem jednoho z nejhorších sériových vrahů Ameriky.
Kde se vzal Kanibal z Milwaukee?
Dahmer se narodil 21. května 1960 a vyrostl v malém městečku Bath v Ohiu. Rodina patřila ke středním vrstvám. Na rozdíl od mnoha jiných sériových vrahů prožil Dahmer poměrně normální dětství. „Neexistují žádné důkazy o tom, že by byl Jeffrey v dětství nějak zneužíván, nebo že by se mu stala nějaká vážná újma,“ popsal v dokumentu Born to Kill? Robert Ressler, behaviorální analytik FBI.
Ressler s Dahmerem vedl řadu rozhovorů a dobře ho tak poznal. „Jeho matka ale měla psychické problémy, po většinu života trpěla depresemi, takže trávila čas doma v posteli. Otec byl uznávaný chemik, byl hodně zaneprázdněný a nebyl často doma.“
„Dahmer byl produktem bílé vyšší střední třídy. Byl vzdělaný a pocházel z poměrně movité rodiny,“ popsal detektiv Patrick Kennedy z Milwaukee. Přesto podle něj se jednou věcí v dětství Dahmer od svých vrstevníků odlišoval. Zajímala ho zvířata, lépe řečeno to, jak vypadají uvnitř.
Homosexuál sbírající kostry zvířat
Když malý Jeffrey našel mrtvé zvíře, odnesl ho domů a začal „pitvat“. A bylo jedno, zda šlo o sraženého mývala či psa. Chodil po okolí a hledal další mrtvolky, tvořil z nich děsivou kostlivou sbírku.
Zhruba ve 14 letech si uvědomil, že je jiný i v jiném ohledu. Líbili se mu kluci, Dahmer zjistil, že je homosexuál. Měl jen pár přátel, ve škole byl kvůli své odlišnosti terčem posměchu a šikany. Na střední začal ve velkém pít alkohol a měl z toho problémy.
Jeden z jeho pár přátel byl svědkem podivné scény během rybaření. Dahmer vytáhl z jezera malou rybu, vytáhl nůž a rybu zuřivě rozsekal na kusy. Když se ho kamarád zeptal, proč to sakra udělal, odpověď zněla: „Jen jsem prostě chtěl vidět, jak to bude vypadat.“
Fascinace mrtvými zvířaty přerostla v něco horšího. Dospívající Dahmer začal snít o sexu s omámenými nebo mrtvými muži. V rodině se pomoci nedočkal, rodiče se v jeho 18 letech rozvedli. Jeffrey zůstal se svými fantaziemi sám.
18. června 1978 nabral Dahmer 18letého stopaře Stevena Marka Hickse. Nalákal ho do svého domu na alkohol. Hicks mířil stopem na hudební festival, ale vidině propařené noci s přátelským a vtipným vrstevníkem podlehl. Opilý Hicks chtěl během noci odejít, ale Dahmer ho nechtěl pustit. Došlo k potyčce, během které Hickse praštil po hlavě kovovou tyčí od činek.
První obět nasekal na kusy
Hicks v bezvědomí upadl do křesla, kde ho Dahmer uškrtil. Pak nad jeho tělem masturboval. Svou první oběť poté nasekal na kusy a v igelitových pytlech pohřbil na zahradě. Poté, co maso odpadlo od kostí, rozpustil ho v kyselině a spláchl do záchodu. Kosti následně rozdrtil palicí a rozházel po okolních lesích. Hicks beze stopy zmizel ze světa.
Šest týdnů nato se Dahmer přihlásil na Ohijskou státní univerzitu. Jenže více než studiu se věnoval alkoholu. Když ho jednou navštívil otec, našel jeho pokoj na koleji plný prázdných lahví. Po třech měsících ho z univerzity vyhodili.
V lednu 1979 Dahmer vstoupil do armády. Výcvik prodělal jako bojový medik, hned po něm zamířil za oceán - sloužil ve městě Baumholder nedaleko francouzských hranic v Západním Německu. Tam několikrát znásilnil dva vojáky. Dahmer byl podprůměrným vojákem, navíc zase začal ve velkém pít. V březnu 1981 se ho tak rozhodla armáda zbavit.
Několik měsíců strávil na Floridě, když mu došly peníze, vrátil se do Ohia. Následovaly další problémy s alkoholem a proto ho v prosinci 1981 poslal otec žít k jeho matce do wisconsinského Milwaukee. Babička s ním pravidelně chodila do kostela, on četl bibli. Věřil, že víra pomůže zahnat jeho zvrácené touhy.
Nějakou dobu to fungovalo. Když mu jeden gay v knihovně v roce 1985 nabídl orální sex, vrátil se Dahmer do „starých kolejí“. Začal navštěvovat gay lázně, kde své milence zdrogoval a omámené pak zneužil. Několikrát se kvůli tomu dostal do „hledáčku“ policie, byl zatčen třeba i za to, že masturboval před dvěma 12letými hochy.
V tu dobu se pokusil ze země vykopat rakev s čerstvě zemřelým 18letým mladíkem. Proč? Chtěl si jeho tělo odvézt domů. Podle Dahmerova tvrzení byla ale půda moc tvrdá a nepovedlo se mu to.
Na vraždu si nepamatoval...
V listopadu 1987 Dahmer v baru místního hotelu potkal 25letého Stevena Tuomiho. Začali spolu pít a pak ho Dahmer odvlekl do pokoje, který pronajal. Chtěl ho opět zdrogovat a znásilnit. Když se ráno probudil, ležel vedle něj Tuomi mrtvý a měl poraněnou tvář a hrudník. Dahmer ho nechtěl zabít, ale v opilosti to udělal, i když si nepamatoval jak a proč.
Dahmer nepanikařil. Šel do obchodu a koupil obrovský kufr. Do něj Tuomiho nacpal a s pomocí hotelového sluhy ho odvlekl na ulici. Mávl na taxi a když mu taxikář pomáhal kufr naložit, zeptal se Dahmera: „To je pořádně těžké. To tam máte mrtvolu?“ Dahmer odvětil: „Jo, mám,“ a dal se do smíchu...
Taxi ho pak odvezlo k babičce domů. Tam se zbavil těla podobným způsobem jako v případě první vraždy. „Bylo to děsivé, protože to bylo neplánované,“ řekl Dahmer později policii.
Dahmer poznal, že vraždy mu procházejí, když je provede „správně“. Mezi lednem a březnem 1988 zabil další dva mladé muže. 23. dubna se chystal k další vraždě, ale vyrušila ho babička. Zdrogovaného mladíka proto nezabil, ale nechal u nemocnice.
Babičce se nelíbilo, že si domů vodí muže, proto ho vyhodila. 25. září 1988 si tak pořídil Dahmer malý byt. Už následujícího dne ho zatkla policie, když si fotil nahého 13letého chlapce v pornografických pózách, který ho udal. Jeho případem se začal zabývat soud. Ten nakonec Dahmerovi udělil roční pobyt ve vězení, odkud však mohl chodit do své normální práce.
Než do vězení nastoupil, zavraždil ještě 24letého modela Anthonyho Searse. Bylo to poprvé, kdy si nechal suvenýry - Searsovu hlavu a genitálie naložil do acetonu a nechal si je doma.
Po deseti měsících byl Dahmer podmínečně propuštěn. V květnu 1990 si našel nový byt - v Oxfordských apartmánech na ulici North 25th Street v Milwaukee. Místo, které se později zapíše do dějin kriminalistiky.
Byt byl poblíž mnoha gay barů, kde byl považován za přitažlivého a pohledného. Jeho bytem prošly desítky milenců, Dahmer jich zabil jen „zlomek“. Týden po přestěhování zabil dalšího - už šestého - muže. Poté nasledovalo mnoho dalších.
Lednice a mrazák plné částí těl
Dahmer si nechával část těl obětí v lednici a mrazáku, vysušoval lebky některých mužů a navíc jedl maso zavražděných. „Když jsem je porcoval, nechával jsem si srdce a také maso ze stehen. Bicepsy, játra. Skladoval jsem je v mrazáku a později si je vařil a jedl,“ říkal policistům u výslechu. Nafotil spoustu snímků umírajících mužů i to, co s nimi dělal poté...
Se svými obětmi prováděl i nechutné experimenty. Dvěma žijícím mužům vyvrtal do hlavy díru a dovnitř nalil bělidlo nebo kyselinu. Chtěl tak vytvořit poslušného milence - sexuální zombie, s kterým by mohl provádět, co by chtěl a nemusel dál vraždit. V roce 1991 si ostatní obyvatelé domu stěžovali na zápach, který se šíří z bytu 213. Dahmer se bránil tím, že mu zlobí mrazák a maso se v něm kazí.
Odpoledne 26. května 1991 Dahmer nalákal na peníze do bytu 14letého Koneraka Sinthasomphoneho. Tam ho zdrogoval a zneužil. Poté mu navrtal do hlavy díry a stříkačkou nalil kyselinu. Než upadl chlapec do bezvědomí, zavedl ho do ložnice, kde na zemi leželo nahé mrtvé tělo předchozí oběti. Dahmer pak odešel v noci do baru popíjet.
Když se ráno vracel, uviděl Sinthasomphoneho, jak sedí nahý na ulici s třemi hysterickými dívkami. Dahmer chtěl chlapce odvézt zpět do bytu, tvrdil, že šlo jen o mileneckou hádku. Dívky to nechtěly dovolit, protože už zavolaly policii. Když dvoučlenná hlídka dorazila, přesvědčil je Dahmer, že Sinthasomphone je jeho 19letý přítel a že je opilý. Policisté dovolili i přes odpor dívek Dahmerovi chlapce odvést domů, přestože krvácel ze zadnice a bránil se proti cestě do bytu. Tam Dahmer policistům ukázal společné nahé fotky z Polaroidu z předchozího večera. Pak policie odešla, strážníci neřešili ani smrad vycházející z bytu.
Nechopná dvojice policistů
Sinthasomphone mohl žít, kdyby policisté nebyli líní a požádali vysílačkou o prověření Dahmera. Z té by jim kolegové totiž řekli, že jde o registrovaného sexuálního násilníka, který útočil i na děti a který je v podmínce. Místo toho Dahmerovi pomáhali policisté chlapce vést. Na jeho smrt...
Jakmile hlídka zmizela, dal Dahmer chlapci druhou injekci s kyselinou do mozku. Tu už nepřežil. Dahmer během dalších dvou měsíců zavraždil další tři muže.
22. července 1991 oslovil Dahmer v baru trojici mužů a nabídl jim popíjení u něj v bytě. Jeden z nich - 32letý Tracy Edwards - souhlasil. U Dahmera v bytě si prohlížel exotickou rybku, když mu na jedné ruce zacvakla pouta. Pak ho Dahmer odvedl do ložnice, vytáhl nůž a řekl, že si ho chce nahého vyfotit. Pak mu položil hlavu na hrudník, poslouchal srdce a pak Edwardsovi oznámil, že sní jeho srdce.
Edwards věděl, že mu jde o život. Dahmera se snažil umluvit, lichotil mu a pak ho poprosil, ať ho pustí na záchod. V jednom okamžiku si všiml, že Dahmerova ostražitost povolila, udeřil ho do obličeje, povalil stranou a rozběhl se k předním dveřím. Bylo odemčeno! Ve 23.30 Edwards na rohu ulice, kde bydlel Dahmer, spatřil dva policisty. Rozběhl se k nim a vypověděl, že nějaký šílenec ho spoutal a pět hodin držel v bytě.
Byt hrůzy
Když policisté a Edwards dorazili k bytu 213, pozval je Dahmer v klidu dál. Rovnou se přiznal, že Edwardse spoutal, nevysvětlil však proč. Teprve v tu chvíli začal Edwards policistům líčit, že mu Dahmer také hrozil nožem. Policisté se poté zeptali Dahmera, kde jsou klíče od pout. Odpověď zněla: v ložnici. Policista Rolf Mueller se pro ně vydal. Zvedl se i Dahmer a chtěl policistu předejít. Druhý muž zákona - Robert Rauth - na něj však vykřikl, aby nikam nechodil.
V ložnici si Mueller všiml velkého nože. A také otevřeného šuplíku plného polaroidových fotek. Na mnoha z nich byla rozsekaná lidská těla. V tu chvíli Muellerovi došlo, z čeho je onen podivný zápach, který je v bytě cítit.
Mueller se vrátil za svým kolegou, nesl mu ukázat fotky. Předal mu je se slovy: „Jsou opravdové“. V tu chvíli se Dahmer vymrštil a začal se s policisty prát. Ti ho rychle přemohli, spoutali a přivolali druhý hlídkový vůz. Mueller vzápětí otevřel lednici. Na spodní polici ležela čerstvě uříznutá hlava Afroameričana. Dahmer, který ležel na zemi a na něm klečel Rauth, jen poznamenal: „Za to, co jsem udělal, by mě měli zabít“.
Přivolaní kriminalisté nalezli po bytě 11 hlav a mnoho různých částí těl, včetně dvou kompletních koster. „Vypadalo to víc jak něčí muzeum ‚vykuchávání‘, než jako místo činu,“ prohlásil šéf lékařského týmu vyšetřovatelů.
Během následujících dvou týdnů se Dahmer přiznal k 17 vraždám, chtěl se vypovídat z „horroru, který vytvořil.“ 30. ledna 1992 začal soud. Obhajoba tvrdila, že byl Dahmer nepříčetný. Lékaři to vyloučili a 15. února si Dahmer vyslechl verdikt: 15 doživotí bez možnosti propuštění a 80 let navíc. Stát Wisconsin totiž neměl trest smrti. Bylo jasné, že Jeffrey Dahmer zemře ve vězení. 1. května 1992 dostal ještě 16. trest doživotí v Ohiu - za první vraždu Stevena Hickse. Soud trval jen 45 minut.
„Bůh mi řekl, abych Dahmera zabil“
Ráno 28. listopadu 1994 utloukl Dahmera kovou tyčí spoluvězeň Christopher Scarver. Sanitka 34letého Dahmera odvezla do nemocnice, tam však po hodině zemřel. Scarver napadl i druhého vězně, kterým byl s ním poslán na úklid do vězeňské posilovny.
Jesse Anderson, který zavraždil svou manželku, zemřel v nemocnici o dva dny později. Scarver, odsouzený v roce 1990 za vraždu na doživotí, vysvětlil svůj čin tím, že mu Bůh řekl, aby zabil Dahmera a Andersona...
Bytový komplex Oxfordské apartmány na ulici North 25th Street, místo 12 Dahmerových vražd, nechaly úřady zbourat už v listopadu 1992. Od té doby jde o prázdné místo, nikdo nedokáže říct, co s místem hrůzy dělat dál...