Agatha Christie mi připadá stále vtipnější, říká expert na dílo slavné spisovatelky Juan Zamora

LN: Proč myslíte, že největší popularitu získal zrovna detektiv Hercule Poirot? Spisovatelka sama v jednom rozhovoru říkala, že má nejraději záhadného pana Quina, o kterém napsala jen sbírku povídek na začátku své kariéry…
Poirot nejvíc odpovídá představě velkého detektiva, kteří byli v meziválečném období zkrátka v módě. Krom toho je podán vtipně, se všemi svými móresy, což nedávno zesílil seriál s Davidem Suchetem. Myslím, že je také důležité, že vystupuje v „klasických detektivkách“, které šly Agatě ze všeho nejlíp. Kdežto třeba právě pan Quin nebo Tommy a Pentlička Beresfordovi jsou zasazeni do odlehčenějších příběhů: pan Quin ve spíše romanticky laděných než detektivních povídkách, Tommy a Pentlička ve špionážních dobrodružstvích. Podobně už nic nenapsala ani o panu Parkeru Pyneovi. Můj osobní názor je, že se tak Agatha Christie rozhodla z řekněme provozních a ekonomických důvodů. Pánové Quin a Pyne jsou detektivové z povídek a možná se jí nehodili do románů. Po druhé světové válce se začala soustřeďovat na romány, nejvíc povídek napsala ve 20. letech.

LN: Souhlasíte se slovy autorčina překladatele Jana Zábrany, že „Poirotův Watson kapitán Hastings se Christie příliš nepovedl“, a proto že ho raději nechala brzy zmizet do Argentiny? Nebo je tomu tak, že už nepsala v první osobě, protože chtěla více nahlížet do myslí více postav?
Souhlasím, Hastings je na můj vkus až moc velký moula. Navíc je tu patrná inspirace příběhy se Sherlockem Holmesem, které vypráví doktor Watson, a není na škodu, že se Agatha vydala vlastní cestou. Poslat Hastingse do Argentiny příběhům určitě pomohlo. Různé způsoby vyprávění, právě třeba s větším nahlížením do mysli postav, přispívají k různorodosti Agathina díla. Takže máme na jednu stranu Vraždu v Orient expresu, kterou sledujeme vlastně celou jakoby očima Poirota, a pak třeba Smrt na Nilu, kde je dlouhá předehra z pohledu různých postav.

LN: Jaké vyústění Agatina románu považujete vy osobně za nejvíc šokující?
Měl jsem štěstí, že jsem jako první četl zrovna několik obzvlášť povedených knih, které mě šokovaly: Vraždu v Orient expresu,Smrt na Nilu, Vraždy podle abecedy, Deset malých černoušků. Když už jsem měl od Agathy něco načteno, překvapilo mě řešení Nekonečné noci nebo divadelní hry Neočekávaný host.

LN: Hovoří se také o tom, že na posledních dílech Agathy už je znát její pokročilý věk, že jsou výrazně slabší a jsou tam i nelogičnosti. Souhlasíte?
Neřekl bych, že všechny knihy napsané třeba od 60. let jsou výrazně slabší, ale autorčin věk nebo možná lépe řečeno slabší autorská síla na nich znát je. I v pozdním období Agathy Christie ovšem nacházíme dva povedené romány, Plavého koně a Nekonečnou noc. A přes ty nelogičnosti a horší kvalitu můžeme na její pozdní tvorbě vidět, že pořád měla nápady, snažila se vtahovat do děje atd., jen už jí to někdy bohužel tolik nešlo.

LN: Co říkáte na pořadí nejlepších knih podle čtenářů v anketě zveřejněné na stránkách Agathachristie.com? A jakého detektiva máte vy nejraději?
Je pravda, že když jsem nedávno znovu četl Oznamuje se vražda, která se umístila vysoko, říkal jsem si, že je to celé zbytečně komplikované a nepravděpodobné. Ale jinak s pořadím souhlasím. Můj favorit je jednoznačně Hercule Poirot!

LN: Kterou knížku máte úplně nejraději?
Je to Vražda v Orient expresu. Ale samozřejmě se mi stává, že po dalším přečtení některé knihy vnímám jinak. Kromě toho mi Agatha Christie připadá pořád vtipnější!

LN: Jsou ještě nějaké spisovatelčiny knihy nepřeložené do češtiny?
Letos na podzim by česky měla vyjít jedna „zapomenutá“ povídka, ale jinak v češtině vyšlo celé její prozaické detektivní a špionážní či dobrodružně laděné dílo. Zatím v češtině chybí tři „vážné“ romány, jež napsala pod pseudonymem Mary Westmacottová, několik divadelních her, básně a knížka básní a povídek s náboženskou tematikou pro děti.

LN: Líbí se vám detektivky od Sophie Hannahové, která získala povolení pokračovat v knihách s Poirotem?
Dosavadní tři poirotovky od Sophie Hannahové nejsou vyložený propadák, možná až na první Vraždy s monogramem, které na mě působí, jako kdyby bylo potřeba, aby vyšly v potřebném termínu, a už nebyl čas s nimi redakčně pracovat. Sophie Hannahová má nicméně své vidění světa s komplikovanými mezilidskými vztahy, které se do těchto „pokračování“ promítá. Dostáváme tak něco jiného, než jsme zvyklí od Agathy Christie. A Poirot sice prokládá repliky francouzskými frázemi, ale to nestačí. Větší potěšení mi jednoduše udělá přečíst si poněkolikáté nějakou původní christieovku!

LN: Kolik existuje filmových a televizních adaptací? Které považujete za nejméně povedené a které za nejlepší?
Bude jich kolem sto čtyřiceti. Myslím, že hodně zla napáchal seriál Slečna Marplová s Julií McKenzieovou. Představitelka je u nás oblíbená, ale epizody se někdy hodně odchylují od předlohy a Marplovou navíc tvůrci seriálu dosadili i do adaptací knih, kde nevystupuje. Citlivé jsou adaptace s Joan Hicksonovou v roli slečny Marplové natočené v 80. a 90. letech. I když nás může štvát Albert Finney jako Poirot ve filmové Vraždě v Orient expresu, málo platné, adaptace je to dobrá. A pak je tu samozřejmě seriál s nedostižným Davidem Suchetem v roli Poirota. A to přesto, že série autorčin svět, už tak vlastně hezký, ještě víc idealizuje, hlavně v dílech, kde je zachycena pohoda s Hastingsem, Jappem a slečnou Lemonovou. Ti se v knižních předlohách ani všichni takhle pohromadě nikdy nestýkají!

LN: Téměř všechny příběhy jsou navíc umístěny do 30. let...
David Suchet je nejlepší Poirot, jakého máme, a věrnějšího se pravděpodobně už nikdy nedočkáme. Tohle přesazení je však určitě jedna z věcí, která ovlivnila, jak vnímáme dílo Agathy Christie. Co si schválně představíte, když se řekne v souvislosti s její tvorbou slovo „dobové“? Pravděpodobně právě 30. léta. Přitom autorka tvořila do 70. let! A stojí za to v jejích knihách sledovat menší či větší dobové proměny od první světové války po ta 70. léta. O tohle jsme v adaptacích přišli, na druhou stranu to asi bylo z produkčních důvodů nevyhnutelné. Jak by se třeba řešilo stárnutí Poirota? V knize přijmeme, že asi moc nestárne nebo je to pomaleji, než plyne reálný čas, ale při vizualizaci na obrazovce by to mohlo působit problém.

LN: Když je Suchet tak skvělý, proč potom znovu tak poměrně rychle přicházejí další verze, televizní i filmové?
Ačkoli je posledních deset let seriálu v temnějším pojetí, pořád jde o dílo „pro celou rodinu“, pro konzervativního diváka – a proto je myslím tak oblíbený u nás, kde lidé milují radu Vacátka nebo Četnické humoresky. Televizní a filmová produkce je přitom někde dál, je třeba se s ní vyrovnat, oslovit nové, mladší diváky. To je myslím jasně patrné z nových adaptací BBC, např. Deset malých černoušků, Vraždy podle abecedy. Řekl bych, že vlastníci práv stále nové adaptace také vidí jako způsob, jak držet povědomí o díle Agathy Christie: někdo se na ně podívá, a tak se potom dostane i k tomu původnímu, ke knihám slavné autorky.

Spisovatelka Agatha Christie.

LN: Teď ještě ke Společnosti Agathy Christie. Kdy u nás vlastně byla založena a čím se zabývá?
Společnost Agathy Christie založil v roce 1997 Jan Čermák, inspirován organizací, která tehdy existovala ve Velké Británii – chtěl, aby spolu mohli být v kontaktu fanoušci. Spravujeme web www.agatha.cz, najdete nás na Facebooku i Instagramu. Dvakrát za rok máme setkání členů, do toho zhruba jednou za rok a půl pořádáme Hru na vraždu, kdy se sejdeme v nějakém penzionu a máme takovou bojovku s luštěním detektivního případu. V září, kdy to bude sto třicet let od autorčina narození, bychom rádi vyrazili do Velké Británii po jejích stopách, uvidíme, zda to bude kvůli pandemii možné. Komunikujeme ale také s nakladateli, vydavateli audioknih nebo divadly, když chystají něco od Agathy Christie. Snažíme se, aby se ke čtenářům o ní dostávaly kvalitní informace. Pro letošní výroční rok jsme také připravili celoroční výzvu, kdy plníte různé, nejen čtenářské úkoly. Zapojit se můžete i teď, podrobnosti najdete na našem webu.