Tento odchod doprovázelo video, které vypadalo, jakoby se průkopnice propagandistického filmu a odbornice na kult osobnosti ve službách „Vůdce“ Lenni Riefenstahl narodila o osmdesát let později a místo 16mm filmové kamery používala iPhone: Dojatý (ex)ministr ráno odváží dceru do školy, poté se dojatě s loučí se svými zaměstnanci na ministerstvu, aby video končilo velkým detailem na předsedovy oči, které neumí zakrýt inscenovaně upřímné slzy dojetí nad nemožností dokončit svou práci...Ačkoli jsem člověk z oboru, jakožto pasivního diváka to mnou pohlo a octové slzy pana předsedy nechaly na moment vzniknout slzám mým vlastním.
Je dobré si takhle při pátku znovu připomenout, jak manipulativní médium může dokumentární film být a jak účelově ho lze používat. Není problém, aby vás dojal prokazatelný lhář, zejména v době, kdy svět tleská propuštěnému vrahovi, na kterého míří všechny kamery lokálního světa. Manipulovat médiem se dá totiž i bez přímé domluvy s novináři, které u sebe občas nosí odposlechy. Je to navíc bezpečnější, že?
Konečně se tedy poučím a v sobotu vypnu všechny internety, Facebooky i okolní světy a odjedu se svou rodinou do lesa na kamarádovu chalupu. Jsou to dva měsíce, co se mi narodila dcera, a měsíc po tom, co jsem pohřbil svého otce... Nutno tedy říct, že stažení se z veřejné sféry, do sféry intimní, je víc než potřeba. Kamarád z dětství slaví své 40. narozeniny. Budeme tam. A já si budu dávat pozor, abych to celé zase nefotil, nenatáčel a nedával na Facebook. Mluvil jsem přeci o manipulativnosti média a stažení se do intimní sféry, že?
A nakonec budeme muset stejně odjet zpátky. Konečně se nebudu moc vymlouvat na pracovní povinnosti, přepracovanost a stres. Konečně za mnou bude den, který jsem nestrávil výrobou ani konzumací obrazů okolního světa. Tak jsem na sebe zvědavý. Jestli budu v neděli usínat s pohledem na svojí spící dceru, a nebo se zas přihlásím na všechny ty účty a budu skrze plazmové monitory vyděšeně pobaveně pozorovat, jak má dcera roste do světa, kde už navždy má být jenom líp.
