Jméno Bob Dylan se stalo málem synonymem slova písničkář. Evergreeny Blowin’ in the Wind, The Times They Are a-Changin’, Like a Rolling Stone nebo Knockin’ on Heaven’s Door znají lidé ze všech koutů světa.
Dylanův vliv ovšem přesahuje hudební i umělecký svět. Muzikant právem obdržel krom dvanácti Grammy či Oscara také Pulitzerovu cenu. Nemluvě o všelikých medailích (americká Prezidentská medaile svobody, francouzský Řád čestné legie), které mu nabízejí prezidenti a státníci.
Robert Allen Zimmerman měl vždy sklon k mystifikacím ohledně svého jména, původu, soukromí. Než vyšlo najevo, že pochází ze spořádané rodiny a jeho prarodiče utekli do USA z Oděsy před pogromy v tehdejší Ruské říši, rád si hrál na tuláka.
Jako teenager začínal v rock’n’rollových kapelách a za pianem napodoboval Little Richarda, než se během studií chopil kytary a přidal se k vlně amerického folkového revivalu. Díky sugestivním protestním písním se stal v první polovině 60. let důležitou osobností hnutí za občanská práva a protiválečným aktivistou.
Mnohokrát zdůrazňoval, že mu role mluvčího zástupů neseděla. Vyvlékl se z ní příklonem k rockové instrumentaci a osobnějším textům. A trval na svém, i když ho davy dřívějších příznivců označovaly za zrádce. Dokázal, že kvalita jeho písní je nadžánrová i nadčasová.
  |
Podobně bez úhony přežil řadu dalších přemetů. Například stažení ze scény v roce 1966 kvůli motocyklové nehodě a návrat v podobě zpěváka ovlivněného country. Nebo obrat ke křesťanským písním na přelomu 70. a 80. let, kdy dočasně zavrhl celé svoje předchozí dílo.
Nobelovu cenu za literaturu získal Bob Dylan |
Bob Dylan se představil také jako autor poezie i prózy, slušný filmový herec, výtvarník. Dlouhodobě se věnuje kresbě i malbě, ovšem před třemi lety udivil také výstavou kovových skulptur, kterou kritici hodnotili kladně. To vše stíhá neúnavný umělec provozovat během prakticky nepřetržitého koncertování napříč planetou.
Na posledních dvou albech se zpěvák věnuje interpretaci standardů tradičního amerického popu, jako by jeho vlastní autorský pramen momentálně neprýštil. Ovšem i retro dělá s vkusem a dokázal obhájit, proč mu evergreeny sinatrovské éry právě nyní hovoří z duše. Stále budí zvědavost, do čeho se mistr pustí příště.
