Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Karel Urbánek se narodil 5. dubna 1878, před válkou byl domovsky příslušný v obci Chleby u Nymburka. Brzy se rozhodl pro vojenskou kariéru a po absolvování kadetky sloužil u pěchoty v Bosně a Sedmihradsku. První světová válka jej zastihla již v důstojnické hodnosti setníka. Po jejím vypuknutí byl s pochodovým praporem poslán na východní frontu, kde byl v dubnu 1915 při bojích u Lucku zajat ruskou armádou.
V zajetí se přihlásil do služby v legiích, kam byl zprvu zařazen pouze jako prostý vojín. Brzy však pro své kvality dostal zpět důstojnickou hodnost a v hodnosti kapitána velel např. obrněnému vlaku, jenž využíval 3. čs. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“. V této funkci se zúčastnil i bojů s bolševiky o transsibiřskou magistrálu, během nichž se izolované části čs. armádního sboru, roztroušeného při ohromné rozloze Ruska od Volhy až po Vladivostok, zoufale pokoušely scelit dohromady a zabránit postupnému obklíčení a zničení jednotlivých skupin.
Poprava u Lago di GardaŽivot legionáře Aloise Storcha skončil ve čtyřiadvaceti letech v nádherných kulisách italského jezera Lago di Garda. Vyučený zámečník a nadšenec dobrovolnického divadla se stal obětí nepovedené diverzní akce. Více čtěte zde:  |
Osudným se mu mohl stát zejména střet u stanice Jachino na Sibiři v Čeljabinské oblasti 5. července 1918. Zde bolševici nejprve proti jeho vlaku poslali vagony naložené rudou a pražci a Čechoslovákům se jen na poslední chvíli podařilo na kolejích vystavět zátaras a zabránit kolizi vagonů s obrněncem. Před rozjezdem do stanice pak legionáři zjistili, že nepřítel poničil koleje a nedaleké návrší obsadil silnými jednotkami s dělostřeleckou baterií. Následoval těžký boj, během něhož byl Karel Urbánek zraněn dělostřeleckým granátem. Stanici se nicméně podařilo dobýt a o den později u stanice Miňjar došlo ke šťastnému spojení legionářských vojsk z Penzy a Čeljabinsku.
Pohled na čs. obrněný vlak.
I po svém zranění se Karel Urbánek vrátil do služby a od října 1918 vykonával funkci náčelníka organizačního odboru vojenské správy Odbočky čs. národní rady na Rusi. Po příjezdu do Československa se rozhodl zůstat v armádě a v roce 1923 byl povýšen do hodnosti plukovníka a ustanoven velitelem pražského pěšího pluku 5.
Později byl převelen do Žiliny, kde v hodnosti brigádního generála zastával funkci velitele posádky a brigády. V Žilině, kterou si zamiloval, zůstal i poté, co kvůli srdeční chorobě odešel do výslužby. Zde také o pouhé dva roky později zemřel na infarkt.
