Lidovky.cz: Co vás vedlo k tomu napsat divadelní hru?
Chtěla jsem vyprávět o životě Michaila Bulgakova a zjistila jsem, že to je jediná možná forma vyprávění.
Lidovky.cz: Svou hru popisujete jako divadelní dokument o Michailu Bulgakovovi, jeho životě a podivném souboji se Stalinem. Mohla byste to vysvětlit?
Hra dokument dává fakta, řadí fakta. Postavy popisují události, pocity, vztahy. Není to psychologický příběh. Ale je to divadlo, a tedz používáme divadelní prostředky. Prostor, světla, hudba, rytmus tempo. To vše vypráví i baví.
Lidovky.cz: V inscenaci hrajete dvouroli. To byl váš nápad?
Ano. Od začátku. Je to forma, která vůbec neumožní vztah mezi Michailem a Jelenou prožívat. Umožňuje udržet odstup od vyprávěného.
  |
Lidovky.cz: Jak jste snášela to, že vaši hru režíruje někdo jiný a vy se mu musíte jako herečka podřídit?
Jak já se na to těšila, že se vrátím ke své profesi, to si vůbec neumíte představit. A navíc režisér hry, Šimon Dominik, byl velmi empatický ke mně jako autorce i herečce. Jsem mu velmi vděčná. I všem ostatním kolegům, bez jejichž důvěry a invence by zůstalo u textu a snu.
Lidovky.cz: Hra se jmenuje Izolovat, ale zachovat. Proč?
Byla to forma Stalinova rozsudku. Ukazuje děsivou hloubku arogance moci. Tak si vůdce hrál, když ho intelektuál bavil.
Lidovky.cz: Jaké vlastnosti spisovatele Michaila Bulgakova si vážíte nejvíce?
Přes všechny hrůzy byl schopen milovat.
Lidovky.cz: Co byste chtěla, aby si lidé z představení „odnesli! za pocity?
Kdyby si odnesli otázky a touhu hledat vlastní odpověď, byla bych šťastná a za nás všechny pyšná. Věděla bych, že jsem pana Bulgakova nezklamala.
