Sobota a neděle se pro mě v posledních letech staly něčím jako bonusovými pracovními dny, kdy mám možnost dohnat resty a pracovat ještě víc. Dva dny navíc se staly dopingem, který mi pomáhal dokončit víc projektů, a airbagem v případě, že se něco v týdnu nedařilo.
Této idyle však vždy něco stálo v cestě. Rodina. Nejaktivněji pak moji tři synové. Jejich pobíhání, křik a všetečné otázky znepříjemňovaly soustředěnou práci. Občas mě napadlo, proč vlastně není škola i o víkendu. Byl by tak klid jak od týdenního shonu, tak od dětí. Pobíhání a křik ustaly před časem – poté, co nejstarší, jedenáctiletý syn dostal k Vánocům počítač.
Oblíbená hra Minecraft se ukázala být tím nejlepším babysitterem. Po nejstarším se ke hře skrze vyřazené mobily připojili i dva mladší kluci – a doma zavládlo božské ticho. Tu a tam přišli, abych jim nahrál novou verzi. Tu a tam jsem musel zaplatit několik tisíc operátorovi, než jsem u přístrojů zablokoval veškeré způsoby, jak přikupovat do hry zbraně a životy. Výsledkem byl ale absolutní klid.
Po nějaké době však uspokojení z klidu na práci o víkendu vystřídalo černé svědomí z dětí zírajících na monitor. Konflikty vyvrcholily zabavením počítače. Když jsem jednoho dne ve vzteku odnesl synův počítač do mojí pracovny a posadil se za počítač svůj, došlo mi, že přesně to, co nesnáším u dětí, dělám sám. Od té doby se snažím, aby mi počínaje pátkem práce do života zasahovala jen ve výjimečných případech.
Ideální víkend má pro mě něco společného s kolem. A to jak ve formě rodinné či pánské vyjížďky, tak i montování a přehrabování se v bikových součástkách a navrhování vlastních komponentů. Vím, že se tím koníček nebezpečně začíná přibližovat práci, ale až se to stane, jenom jej přesunu do pracovních dnů.
