Sobota 24. července 2021, svátek má Kristýna
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Magazín

České umění je stále živé a fascinující. Snažím se u diváka oslovit jiné vnímání než racionální, říká kurátorka

Nepoddávat se skepsi, naopak kolemjdoucí vybízet k otevřenosti, víře a pozitivním emocím. To je cílem nejnovější výstavy Naděje koncipované ve venkovní galerii Fasáda v Divadelní ulici v Praze. foto: Andrea Pujmanová

Nepoddávat se skepsi, naopak kolemjdoucí vybízet k otevřenosti, víře a pozitivním emocím. To je cílem nejnovější výstavy Naděje koncipované ve venkovní galerii Fasáda v Divadelní ulici v Praze. Za jejím konceptem stojí kurátorka Markéta Musilová, která se skrze různorodou tvorbu známých i začínajících autorů snaží přiblížit umění široké veřejnosti. Díla umístěná ve veřejném prostoru jsou pro ni radostnou a atraktivní cestou.
  5:00

Lidovky.cz: Dům na Smetanovo nábřeží před lety vybuchl kvůli závadě na plynovodu. Proč jste si po jeho rekonstrukci rozhodli jej zasvětit designu a umění? Jaký je jeho příběh?
Budova byla posledních 100 let používaná výhradně pro kancelářské účely a v roce 2013 v ní došlo k výbuchu plynu. Dům přežil a jeho majitelé si přáli, aby měl v budoucnu multifunkční využití s převažujícím podílem rezidenčního bydlení. Taková přestavba budovy však vyžaduje dlouhé roky příprav, a tak místo toho, aby byl objekt roky prázdný, padlo rozhodnutí, že se Smetanovo nábřeží 4 oživí hned. Majitelé se tu rozhodli vytvořit multikulturní prostor zaměřený na podporu lokálního designu a umění a také nové místo pro setkávání lidí. V přízemí je kavárna, která velmi rychle získala na oblíbenosti, a design shop Deelive. V prvním patře sídlí a tvoří módní designéři a šperkaři, kteří zároveň ve sdíleném prostoru SmetanaQ Showroom své produkty nabízí. Poslední patro je věnováno umělecké galerii, která zároveň slouží jako prostor pro pořádání eventů, přednášek a veřejných diskuzí. A v minulém roce se k celému konceptu přidala právě také venkovní galerie Fasáda.

Markéta Musilová a Miro Švolík

Markéta Musilová a Miro Švolík

Lidovky.cz: Stojíte za konceptem Galerie Fasáda. Co je to za galerii?
Jedná se o galerii ve veřejném prostoru, která vznikla s úmyslem propagovat současné české umění a zároveň oživit poškozenou fasádu domu. Z šedesáti oken domu jsme vybrali patnáct exponovaných do ulice Krocínova, kde dvakrát do roka probíhají výstavy. Každou z nich na fasádě necháváme k vidění po šest měsíců. Centrum Prahy je v podstatě ohromná galerie děl již nežijících umělců. My si přejeme ukázat, že české umění je stále živé a fascinující.

Lidovky.cz: Jakou máte pro tuto galerii vizi?
Naše vize je dále pracovat s hlavními myšlenkami galerie, což jsou podpora generační i genderové diverzity, pestrost výběru umělců a různorodost použitých výtvarných technik. Dále bychom rádi v budoucnu propojili Fasádu s výstavními prostory SmetanaQ, což by přineslo další příležitost propagovat oslovené umělce.

Lidovky.cz: „Nejdu tam, nerozumím umění.“ Klasická fráze, kterou jste už pravděpodobně během své kariéry zaslechla. Jak na ni odpovídáte?
Tuto frázi slýchávám především ve spojení se současným uměním. Myslím, že je v ní skryto více důvodů, proč za uměním nejít. Nabídka zážitků je dnes opravdu veliká, zvláště online svět přetéká nekonečnými možnostmi pobavení a dobrodružství. Na druhou stranu vydat se do opravdové galerie může znamenat překonání hned několika překážek najednou. Od vyhledání umění, které by člověka mohlo zajímat, přes otevírací dobu galerie, interakci s kustody až po možnou konfrontaci s tím, že výstava nedostála očekávání. Já se snažím u diváka oslovit jiné vnímání než racionální. Před porozuměním díla přichází pocity, které dílo vyvolává. I z tohoto důvodu je důležité přinášet umění do veřejného prostoru, tedy blíže k divákovi.

Lidovky.cz: Jaká je váš kurátorský sen, který si ještě chcete splnit?
Je mnoho umělců, se kterými bych ráda alespoň jednou spolupracovala, ale můj kurátorský sen je vystavovat začínající nebo méně známé umělce, a tím jim dát příležitost oslovit širší veřejnost a najít si pro svá díla kupce a sběratele. Nestačí ve svých konstatováních míti jen pravdu, musí z ní vycházet také víra a naděje.“ Citát Karla Čapka se stal hlavním motivem výstavy Naděje. Jak konkrétně z něj jednotlivá díla vychází.

Téma výstavy prezentuji umělcům jako jednu z prvních informací, když je oslovuji s nabídkou spolupráce. To proto, aby měli možnost zjistit, zdali s nimi zvolené téma rezonuje. Je-li třeba, tak o něm diskutujeme, ale samotný výstup a způsobem, jakým téma uchopí a ztvární, nechávám pouze na umělci samotném. Já už do procesu dále nevstupuji. Skrze svobodu tvorby autorů pak získáváme velmi různorodá díla, což je jedna z premis naší galerie.

Galerie Fasáda
Jedná se o galerii ve veřejném prostoru, která vznikla s úmyslem propagovat...

Lidovky.cz: Můžete přiblížit pár vystavených fotografií a nastínit jejich význam? Například ty, které ve vás osobně nejvíce rezonují.
Zmínit bychom mohli například jednu z nejmladších vystavovaných autorek Michaelu Kročákovou. Ta téma naděje vyjadřuje neobvyklou pohádkovou imaginací, kdy se předmětem zájmu pro fotografování stávají její dcery. Jako dalšího autora bychom mohli uvést Igora Malijevského, který svojí fotografií s názvem Velikonoce vyjadřuje naději skrze možnost vzkříšení.

Lidovky.cz: Na výstavě je k vidění celkem 14 umělců. Podle jakých kritérií jste je vybírali?
Tohoto úkolu se ujal můj kolega Miro Švolík, který vytvořil seznam vystavujících autorů širokého věkového spektra. Na základě věku jsme také vytvořili klíč k instalaci děl. Ve spodních oknech galerie mají vystavené své práce nejstarší fotografové a v oknech nejvyššího, třetího patra jsou práce nejmladších. Fotografie jsou nainstalované přesně podle data narození vystavujících. Pomyslný peloton vede Milota Havránková, bývalá studentka historicky prvního ročníku fotografie na FAMU, a nahoře na jeho konci visí fotografie jejího zatím posledního studenta.

Lidovky.cz: Aktuální společenská, politická i pandemická situace podobným tématům nahrává, jakou máte od veřejnosti odezvu?Další ze základních myšlenek při vzniku galerie bylo pracovat se společenskými, ne však politickými tématy. Naděje by v lidech měla vyvolávat pozitivní emoce. Jedná se o nadčasové téma, které je aktuální dnes stejně jako před sto lety. Reakce veřejnosti na výstavu jsou kladné. Lidé jsou především potěšeni skutečností, že poničený dům dostal novou šanci a skrze obrazy v chybějících oknech se může stát zdrojem překvapení i radosti.

Každou z výstav na fasádě necháváme k vidění po šest měsíců. Centrum Prahy je v...

Lidovky.cz: Výstava je volně přístupná. Fotografie visí na fasádě domu v Divadelní ulici. Zapadá tak do nového „mikrotrendu“ venkovních galerií, který se naplno rozvinul během minulého covidového roku. Jak ho vnímáte, pomohl tento koncept zachránit práci vám kurátorům i umělcům?Vznik galerie Fasáda byl plánován již před vypuknutím pandemie. Jsme rádi, že se její otevření podařilo a lidé měli příležitost díky této a dalším outdoor galeriím přijít do styku s uměním v reálném světě. Velmi mě těší vidět, jak umění může najít cestu k divákovi a naopak i za tak nepříznivých podmínek.