Karel Hudec se narodil v roce 1927 v Brně, kde po druhé světové válce studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Později v letech 1955-1990 působil v Ústavu pro výzkum obratlovců a také v Ústavu systematické a ekologické biologie Československé akademie věd v Brně. V letech 1968-1970 působil také v akademické sféře na Katedře zoologie a antropologie Přírodovědecké fakulty MU.
Titul docent však Hudec zíkal až v roce 1991, přestože habilitačí řízení začalo již v 70. letech, kvůli normalizaci jej ovšem stejně jako jeho působení na katedře musel přerušit.
Svou vědeckou kariéru zasvětil zkoumání výskytu, distribuci druhů a četnosti ptactva v Československu, později v České republice. Jako hlavní autor se podílel na několikadílném knižním projektu Ptáci z ediční řady Fauna ČR a SR nakladatelství Academia. Za Atlas hnízdících ptáků v České republice získal dokonce Cenu Josefa Hlávky, která se zaměřuje na vědeckou literaturu.
V komisi Ropáka
Hudec byl členem několika ornitologických společností v Česku, na Slovensku i v Maďarsku.
Během svého života se Hudec angažoval i v oblasti ekologie, byl členem Čestné rady Českého svazu ochránců přírody. Od roku 1995 patřil do komise pro udělování ekologických anticen Ropáka a Zelené perly, které vyhlašuje spolek Děti Země.
Za svou práci získal řadu ocenění, v červnu 2007 se stal laureátem Ceny ministra životního prostředí za významný přínos české ornitologii. V roce 2006 jej ocenila Nadace Charty 77 a Nadace Parterství Cenou Josefa Vavrouška za významnou práci v oblasti ekologie. Naposledy převzal v roce 2012 Cenu předsedy Akademie věd ČR za propagaci vědy.
Vystupoval také v aktuálním dokumentu České televize Dějiny neposlušnosti, který se zaměruje na vývoj ekologického hnutí v 50. letech minulého století v Československu.
