Čeští kluci jsou málo rafinovaní, holku chtějí sbalit hned, říká Vietnamka

Lidovky.cz: Vaši rodiče se z Vietnamu do Česka přestěhovali dá se říci v první vlně. Celý den pracovali a v jste vyrůstala v české rodině. Jaké to bylo?
Měla jsem moc hezké dětství na venkově. Nejdříve jsem u nich nechtěla bydlet, pak jsem naopak někdy zůstala i přes víkend. Naši ale bydleli přes pole, takže se občas navečer stavili. Spíš přemýšlím, jaké to bylo pro naše, a to i vzhledem k tomu, že jsem jedináček.

Lidovky.cz: Dětem, které vyrostly stejně jako vy, se říká „banánové děti“, vnímáte to hanlivě? Cítíte se být Češkou, nebo Vietnamkou?
Nevnímám. Možná kolem toho byl humbuk, do kterého jsem taky asi přispěla. Nebo jsem z toho už vyrostla. To hledání identity v určitém věku skončí. Myslím si, že v dospělosti jsou kulturní rozdíly upozaděny. Často se na ně pak vymlouváme, ale ve skutečnosti jde o sladění individuálních přístupů. V interakci s ostatními lidmi pak víc než kultura hraje roli otevřenost. Chceme li to ale pojmenovat, tak jsem Čecho-Vietnamka. Už i oficiálně. 

Lidovky.cz: Jak velké rozdíly jsou mezi vietnamskou a českou výchovou?
To je docela známá věc. Rodičovská autorita je u nás víc než liberální přístup v české výchově. Mám naštěstí ty nejlepší rodiče na světě, a ačkoliv se mě snažili vychovávat v duchu vietnamských hodnot, dali mi hodně svobody, což vietnamské děti většinou nemají. Na druhou stranu málokteré vietnamské dítě vyroste do individualisty. Na to se na západě hraje. Vietnamské děti jsou vedeny ke kolektivnímu chování. Jíš? Nabídni druhým. Jdete ven? Pozvi všechny. A možná to bude kontroverzní tvrzení, ale mám pocit, že u Vietnamců je z toho důvodu pak vidět větší ochota si nezištně pomoci, mají větší sociální empatii, respekt k druhým, a jsou velkorysejší.

Lidovky.cz: Jak jsou na tom podle vás Češi s rasismem?Osobně jsem se s ním moc nesetkala. Tahle otázka se pak těžko zodpovídá. Nemyslím si, že jste rasisté, ale to se může projevit s větším přílivem cizinců. Česká společnost je stále hodně homogenní. Uštěpačné poznámky a sprosté chování se ale dá dobře setřít humorem. Člověk na to musí mít odvahu - postavit se tomu neagresivním způsobem, což humor umí.

Lidovky.cz: A co jídlo? Jak vám chutnají česká jídla? Umíte vařit? 
Do téhle chvíle jsem nevěděla, že se téhle otázky bojím. Ano, umím vařit základní vietnamská jídla, česká jídla ale nevařím. Vyrůstala jsem na tlačenkách a knedlících, teď si to dám sporadicky. Ale živit mě je hodně jednoduché. 

Lidovky.cz: Co si myslíte o českých mužích? Je mezi nimi A Vietnamci velký rozdíl?
Tyhle generalizující otázky jsou děsně těžké k zodpovězení. Ale je mezi nimi velký rozdíl. Ve vztahu je to pak hodně individuální, ale co se třeba balení týče...Čeští kluci mají více kuráže a balí mnohem víc na přímo. Vietnamský kluk udělá pro svou vyvolenou první poslední a často se snaží holku okouzlit metaforami a lichotkami. Jde na to mnohem jemněji, rafinovaněji. Napadá mě ještě - čeští muži nemají tolik sociální empatie jako ti vietnamští. A vietnamští muži vždy platí, nejen na rande, ale když jsou s větší partou na večeři, předhánějí se v placení. Ale je to na dlouhé povídání, to by byl článek na víc okýnek. 

Lidovky.cz: Dočetla jsem se, že máte ráda archaickou češtinu? Jaké knihy máte ráda?
To je pravda, mám. A moc. Kdysi jsem si vybírala knížky podle toho, jak skončí. Takže jsem stála u regálu a četla poslední stránky. Když knížka skončila dobře, tak jsem si ji vzala. Většinou jsem tak četla humorné romány. V poslední době čtu méně. Dojela jsem Hejno bez ptáků od Filipa Douška, která mě dostala svou vizuální podobou a vyjetým stylem vyprávění. Některé filosofické pasáže byly nudnější, ale je v ní několik mouder, ze kterých buší srdce, jak jsou pravdivá. Rozečítám teď Žítkovské bohyně, které jsem dostala darem od dobré kamarádky. Mám ráda Saturnina, Harryho Pottera a Tracyho tygra. Ohňostroj jsem ale zažívala nad Velkým Gatsbym.

Lidovky.cz: Čím jste chtěla být jako dítě?
Chtěla jsem dělat v politice, diplomacii. Být první Vietnamkou v politice a dělat správná rozhodnutí, aby se měli všichni dobře. Takže jsem se rozhodla do politiky nejít. Chvíli jsem chtěla být i květinářkou, ale tam bych celý den mluvila jen s kytkami nebo radila pánům, jak si žehlit průšvihy.

Lidovky.cz: Máte více kamarádů mezi Vietnamci či Čechy?
Více českých kamarádů, což souvisí se mými zájmy. Jsou ale témata, kterým čeští kamarádi neporozumí, protože se to týká kulturního nastavení. Třeba věci kolem rodiny, které můžu řešit jen se svými vietnamskými kamarádkami, sic to řešíme v češtině.

Lidovky.cz: Proč jste se rozhodla psát blog? A o čem píšete nejraději?
To je hezká otázka. Nejraději píšu o věcech, které odlišují Vietnamce a Čechy. Snažím se najít pochopení pro to, proč se příslušníci toho či onoho národa chovají tak, jak se chovají. V roce 2008 byly blogy o Vietnamcích na vzestupu, a protože jsem ráda psala, tak jsem jen naskočila na rozjetý vlak a jsem ráda, že mě to nepouští. Dostala jsem teď druhý dech a mám v hlavě nová témata. Bude to doufám obsahově pestřejší než dřív. Moc mě baví si hrát s nastavením blogu, třeba s chybnými hláškami. Škoda, že si nemůžu platit za to, že na tom trávím tolik času.