Komu se to podaří – hrát jedinkrát v životě ve filmu, a zrovna u Františka Vláčila? Navíc ve snímku, který získal Křišťálový glóbus a bodoval na světových festivalech?
Přihodilo se to, jak skromně zdůrazňuje, zcela náhodou desetiletému černovlasému klukovi z Prahy, který o pár let později exceloval v úplně jiném než hereckém oboru – v medicíně.
Roberta Lischkeho, jehož jméno si čtenáři spojí spíš s chirurgií a transplantacemi plic, si ve škole vyhlédli filmaři a obsadili ho do psychologického snímku režiséra Františka Vláčila z poválečného období Stíny horkého léta.
Dostal důležitou roli, hrál Lukáše Barana, syna sedláka (v podání Juraje Kukury), na jehož statek na samotě v horách vtrhnou banderovci a drží rodinu v šachu až do nevyhnutelného konce.
Robert Lischke si na léto roku 1976 strávené v Beskydech moc dobře pamatuje. Natáčení mu přineslo řadu intenzivních zážitků – a také přátelství, která trvají dodnes, téměř padesát let.
Především s Jiřím Bartoškou, pro kterého byly Stíny horkého léta odrazovým můstkem rozjíždějící se filmové kariéry. Společně teď slavnostně uvedou rekonstruovanou verzi snímku na festivalu v Karlových Varech.
Lidovky.cz: Dokážete Stíny horkého léta, tento pomalu gradující československý western, sledovat jako obyčejný divák, nebo jste příliš angažovaný a vynořují se vzpomínky?
Obojí. Myslím, že ten film vnímám ve dvou rovinách. Jedna je to samotné Vláčilovo dílo opřené o výkon Juraje Kukury – a pak jsou to samozřejmě moje vzpomínky na natáčení.
Už jsem ten film opravdu dlouho neviděl a předtím vždycky jen v televizi, takže se teď na obnovenou premiéru do Karlových Varů velmi těším. Poprvé film uvidím v kině, na velkém plátně. Navíc v Thermalu, což je jedno z nejlepších kin v republice.
Lidovky.cz: Jak se vlastně stalo, že jste tu – dost velkou a těžkou – dětskou roli dostal vy, obyčejný chlapec ze čtvrté třídy, který nechodí někam do Dismaňáku a nemá žádné herecké zkušenosti?
