Sobota 7. prosince 2024, svátek má Ambrož, Benjamin
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Chtěla jsem skončit, když budu ještě mezi těmi nejlepšími, říká tenistka Šafářová

Lidé

  5:00
PRAHA - Přední česká tenistka Lucie Šafářová o vrcholných momentech své kariéry, rozhodnutí skončit s tenisem a o tom, jak se chystá na svůj poslední turnaj.

Lucie Šafářová foto:  Michal Sváček, MAFRA

Dokázala prakticky všechno, co si ve své kariéře vytyčila. Dostala se do elitní světové desítky na okruhu WTA (v září 2015 byla pátá), pětkrát vyhrála grandslamový turnaj ve čtyřhře, ve dvouhře se dostala do finále French Open a semifinále Wimbledonu, hned šestkrát pomohla k výhře ve Fed Cupu a má i bronzovou medaili z olympijských her v Rio de Janeiru.

Kvůli přetrvávajícím zdravotním potížím se však Lucie Šafářová rozhodla ukončit kariéru a turnaj Prague Open ve Stromovce by pro ni měl být na konci dubna posledním v profesionální éře. Teď si podle svých slov hodlá vychutnávat život a dělat to, co si předchozích sedmnáct let musela odpírat – třeba lézt po horách a sjíždět divokou vodu. A užívat si život s rodinou a kamarády v Česku.

Lucie Šafářová
Lucie Šafářová

Proč jste se už ve 32 letech rozhodla ukončit kariéru, když třeba Američanka Venus Williamsová hraje v téměř 39 letech?
Hodně k tomu přispěl fakt, že jsem měla v poslední době hodně zdravotních problémů a už jsem nechtěla znova absolvovat to zdlouhavé vracení se zpátky do kondice a na tenisový okruh. Tenis je v tomhle rozjetý vlak a je těžké do něj naskakovat zpátky. A hlavně jsem chtěla skončit hezky. Znám spoustu tenistek, které měly dobrou kariéru, ale neodešly včas. Člověk totiž pak nehraje největší turnaje a klesá žebříčkem dolů, a i když si říká, že se dokáže vrátit zpátky mezi elitu, ono už to nejde. Chtěla jsem skončit, když budu ještě mezi těmi nejlepšími.

Nejlepší tenistky na světě. ‚Žádná jiná země na světě na tom není líp,‘ říká Šavrda

Jaké to je, být součástí nejlepší české tenisové generace?
Hrozně mě vždycky naplňovalo být součástí týmu. V tenise mi týmový duch chybí, proto jsem se vždycky těšila, až si spolu s holkami zahrajeme v jednom týmu. A nejen s nimi, ale i s lidmi kolem. Byli jsme vždycky dobrá skupina, vždycky jsme si ten týden užívali a s tím přicházely i výsledky. Ale nikdy jsem nezažila větší nervozitu, protože máte obrovskou zodpovědnost za celý tým i zemi. Když prohraju na turnaji, tak to pokazím jen sama sobě. Ale v týmu nechcete nikomu nic pokazit. Třeba když jsme vyhrály poprvé ve finále v Moskvě v roce 2011, tak jsem prohrála oba své zápasy, a přestože se vyhrálo a byla tam obrovská radost, cítila jsem, že jsem týmu moc nepomohla.

Vždycky jste věděla, že se tenisem budete živit?
Musím říci, že jsem to měla jednoduché, protože jsem vždycky byla v Česku v dětských kategoriích nejlepší. V juniorech jsem byla nejlepší na světě, a i když jsem měla ze začátku trochu potíže se zraněními, poměrně rychle jsem v sedmnácti, osmnácti letech nakoukla do první světové stovky žebříčku WTA. Začala jsem vyhrávat menší turnaje a rychle jsem stoupala. Zastavilo se to mezi třicátým a padesátým místem, kde jsem se dlouhé roky pohybovala. Už tehdy jsem měla pocit, že mám šanci se dostat do první desítky, ale kvůli zraněním i dalším maličkostem jsem nebyla schopná to poskládat tak, abych tam pronikla. Aby se člověk dostal do nejlepší desítky, musí vám vyjít celá sezona.

Přemýšlela jste jako malá tenistka třeba o tom, že byste jednou chtěla být světovou jedničkou?
Když jsem kolem deseti let ještě trénovala s tatínkem, tak jsem vždycky před spaním musela říkat, že jsem udělala všechno proto, abych byla jednou světovou jedničkou. V juniorech jsem zase říkala, že bych se ráda brzo dostala do první desítky. Nikdy jsem ale nepochybovala o tom, že bych tenis dělala profesionálně. V osmnácti letech jsem vyhrála první turnaj v Estorilu, dostala se do stovky a pak už jsem věděla, že to půjde. První velký úspěch vám vždycky dodá plno sebevědomí.

Nechtěla jste se usadit třeba na Floridě jako jiní vaši tenisoví krajani?
Nikdy jsem nepochybovala o tom, že se vrátím domů. Je spousta krásných míst, třeba právě Florida, kde je celý rok pěkně, a u nás je půl roku zima. Ale já se cítím doma tady, mám tu rodinu, kamarády, takže jsem nikdy nepochybovala, že se vrátím.

Navíc v Brně jste celebritou. Chodíte na hokejové zápasy a jste největší fanynkou Komety. Baví vás ten sport?
Ani na hokej jsem dřív neměla čas a teď si ho naplno užívám. Že se chodím dívat na hokej na Kometu nebo na Kladno, kde hraje Tomáš (Plekanec, partner), to je pro mě zpestření po tréninku. To, že mě na něm potkávají lidi a chtějí se se mnou vyfotit nebo ode mě podpis, beru jako příjemnou součást mé kariéry. Nikdy se mi ještě nic negativního nestalo.

Hodně přejíždíte právě kvůli Tomášovi mezi Prahou a Brnem. Jak jste si na to zvykla?
Jsme vlastně pořád mezi Brnem a Prahou. Momentálně kvůli tomu, že Tomáš hraje za Kladno, víc v Praze, což je ale na druhou stranu dobře, protože na Spartě trénuju na Prague Open. Do Prahy jsem ale i dřív často dojížděla, mám tady spoustu kamarádů. Člověk má rád něco v Brně, něco v Praze, takže pro mě není žádná komplikace přejíždět.

Celý rozhovor s tenistkou Lucií Šafářovou o jejím posledním turnaji, plánech do budoucna i pronásledování bulvárem si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 5. dubna.

V magazínu si dále přečtete:

  • Kde je v Česku skutečný ráj veverek – o jedné záchranné stanici, kterou vybudovali a provozují manželé ze středních Čech.
  • Rozhovor s Lenkou Horňákovou-Civade o jejích románech psaných francouzsky i o překládání vlastních knih do češtiny.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!