Lidovky.cz: Když jste byl malý, chtěl jste být kovbojem, proč? Kdy vás tato touha přešla?
Tato touha se mě drží dosud. Dívat se na svět z koňského hřbetu, mít kolty proklatě nízko, nejdříve střílet a pak se teprve ptát... My jsme měli v Bohunicích grunt, hospodářská stavení, latifundie, sady, takže mít koně byla naprosto legitimní touha. Jenže komunisté nám grunt zbourali a postavili na jeho místě paneláky. Peníze našetřené na koně jsem bohatýrsky utratil, ale přezdívka a písnička z pozdějších let, Kovboj z Bohunic, mi naštěstí zůstala.
Lidovky.cz: Co máte na herecké profesi nejraději?
Asi to bude ta různorodost. Zrovna tento týden po představení Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho, když jsem si svlékal kostým bytné Outěchové, říkal jsem si: „To je ale povolání!“ A ráno na sebe pro změnu zase obléknu bílý plášť a budu na všechny strany rozdávat neomylná medicínská moudra.
Lidovky.cz: Máte vlastní divadelní společnost StageArtCz, co vás vedlo k jejímu založení?
V postatě starý slib, který jsme si dali s mým kamarádem Petrem Halberstadtem, s nímž nás pojí nerozlučné kamarádství už od JAMU, že si jednou v budoucnu spolu zahrajeme na divadle. Naše profesní cesty se po absolutoriu rozdělily a až teď po dvaceti letech přišel ten správný čas na splnění onoho slibu. Při výběru repertoáru naše první společná volba padla na náš oblíbený film K-Pax, Svět podle Prota s Kevinem Spaceym a Jeffem Bridgessem v hlavních rolích. Napsali jsme Genu Brewerovi, autorovi knižní předlohy, o autorská práva, zajistili si překlad a loni v květnu měla hra premiéru. Od té doby ji pravidelně hrajeme jednou až dvakrát měsíčně v Divadle Bolka Polívky a od letošního roku s ní jezdíme po vlastech českých. Největší satisfakcí je pro nás nejen potlesk diváků, ale i reakce samotného Gena Brewera, který nám po zhlédnutí záznamu představení zaslal působivý děkovný mail.
  |
Lidovky.cz: V repertoáru máte i inscenaci K-PAX, Svět podle Prota. Čím podle vás tato hra diváky zaujme?
Podle ohlasů, které se k nám dostávají po představení nebo i prostřednictvím sociálních sítí, diváky baví, že je hra nutí přemýšlet nejen o stavu světa, ale i o sobě samých. Reakce jsou nadmíru pozitivní, když zvážíme fakt, že se snažíme prorazit na trh s něčím, co polovina diváků díky filmovému hitu vnímá jako svou srdeční záležitost, zatímco druhá polovina absolutně neví, o čem je řeč. Myslíme si, že taková inscenace na našich jevištích chyběla, a rádi bychom se ve StageArtCz i nadále drželi této linie a přinášeli i do budoucna nové neokoukané náměty a hry.
Lidovky.cz: Kdybyste měl možnost změnit fungování současného světa, na co byste se zaměřil?
Možná to bude znít jako klišé, ale určitě na ekologii a stav věcí veřejných. Jak se říká v K-Paxu: „Prote, vy nemáte moc rád lidi?! Je vůbec na této planetě něco, co máte opravdu rád?“ Prot: „Ano, vše ostatní.“.
Lidovky.cz: Působíte v Brně, ale často pracujete v Praze. Nevadí vám dojíždění?
Ono to je trochu jinak. V Praze bydlím a točím, v Brně hraju divadlo a mám tam zbytek rodiny. Já se kdysi zařekl, že už divadlo dělat nebudu. A vidíte, ve StageArtCz si nyní společně s Halbim (pozn. Petr Halberstadt) plníme své divadelní sny. Samozřejmě nemohu nevzpomenout na Bolka Polívku, s jehož laskavým svolením má StageArtCz domovskou scénu právě v Divadle Bolka Polívky.
Lidovky.cz: Ví se o vás, že rád vaříte. Která jídla máte nejraději?
Vaření je v postatě životní nutnost. A já rád snoubím jídlo a víno, což je moje druhé hobby. Vždyť co je větší chvilkovou slastí pro člověka, než sousto vynikajícího jídla a blahodárný doušek skvělého vína! A pak je tu samozřejmě ještě pár dalších drobností...
Lidovky.cz: Kde vás diváci mohou v současné době vidět? Na čem aktuálně pracujete?
Máme za sebou, snad mohu říci, velmi povedenou premiéru původní divadelní hry Like Shakespeare, kterou pro nás napsal dramatik Pavel Trtílek. Hra je věnována určité životní etapě Williama Shakespeara a je doplněná o ukázky z jeho stěžejních her. Představení je určené především pro mladší publikum a má za cíl přiblížit mladým Shakespeara tak, aby ho nevnímali jen jako zkostnatělého klasika. Dále připravujeme hru Dava Simpsona The Naked Truth, která se stala před pár lety divadelní událostí ve Spojeném království a byla vyhlášena komedií roku. Vypráví příběh šesti žen, které se na anglickém venkově snaží učit tančit u tyče (tzv. Pole Dance). A moc rád bych pozval všechny diváky v sobotu do divadla Studio Dva, kde uvedeme pražskou premiéru hry K- Pax, Svět podle Prota.
