DIANIŠKA: Kavárenský masakr motorovou pilou

Je to furt to samý. A furt výborný. Prorostlo to do mýho života tak zásadně, že pokud se několikrát za den nevyděsím k smrti, dostanu absťák. Blbý je, že život v Evropské unii, moc lekaček nenabízí. Žije se nám skvěle. (připomínky pls do komentářů) Takže se musím spokojit se situacemi jako „Fuj, tak káva je ale hnusná. To jsem se lekl.“

Jsem zároveň světově proslulej dramatik (i když se mi na nose už dva měsíce nechtěj vstřebat dva beďary. © Tereza Dočkalova TM, BTW, viděli jste už její nový internetový pořad Branky, body, kokoti? Pokud ne, ihned všeho zanechte a rozjeďte si ty čtyři epizody. Je to krátký a vtipný). V praxi to znamená, že jednou za čas někdo zavolá s tím, ať pro jeho divadlo napíšu hru. To mě pokaždý tak vyděsí, že řeknu ano a pak mě v noci straší blížící se deadline.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Připravujeme teď imerzivní představení pro pražské alternativní divadlo X10. „Imerzko“, jak říkají lidi z branže, je teď velice trendy žánr. Diváci nesedí v hledišti, ale pohybují se po vymezeném prostoru, ostrově, ulici, kde na ně číhají herci s různýma legráckama. X-desítka sídlí na Národce v bývalém Domě uměleckého průmyslu, v takovém tom baráku, kde se prodávaj levný kabelky. Kromě tohohle krámu a divadla v podzemí je pětipatrový dům totálně prázdnej (!) Restituce skončila nějakým fuck upem, takže funkcionalistický skvost za milion milionů už léta chátrá. Produkce divadla si přeje, aby se diváci o baráku něco naučili a aby to bylo založeno na skutečnosti. To by ovšem znamenalo přečíst spoustu textů a možná i knížek. A já jsem zatím nedočet ani Artemis. Skvělý scifíčko o Měsíční kolonii. Vlastně bych mnohem radši psal o nějaký cizí planetě. Planeta Praha totiž poslední dobou nabízí samý náměty, který sice spadají do žánru horror, ale pokaždý s blbou pointou. Takže místo poctivého krváku odehrávajícího se v neziskovce, se ta neziskovka rovnou zruší. Místo Čelistí z náplavky, se spustí letní rekonstrukce.

Zkrátka když dostanu zakázku pro dům duchů, udělám dům duchů. Už vidím pamětníky architekty, kteří budou věcně argumentovat, že v jejich ateliéru rozhodně žádný upír nikdy nebyl. A na půdě nikdy ďábla nevymítali. A vůbec... zjišťuju, skáču z tématu na témat, že mám takovou dětskou nemoc ADHD a provozuju multy tasking, kterej moc nezvládám. A už teď mě straší dramaturg Ondřej, kterému nezvedám telefon, protože si chce přečíst první stránky. Bože to je vzrůšo, skoro jako ve Vetřelcích. OK, jdu na to. Baf!