Čtvrtek 30. června 2022, svátek má Šárka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

DIANIŠKA: Tohle není negrolog. Ale až vyrostu, chci být jako Marián Geišberg

Mladí a neklidní

  9:18
Jako předškolák, jsem vzhlížel ke školákům. Uměli už číst a psát a takový ty věci. Pak jsem se stal jedním z nich a už to nebylo tak cool. Najednou byli pro mě bozi středoškoláci. Uměli se líbat a poslouchali dobrou muziku. Nejednou jsem byl i já středoškolák a uvědomil jsem si, že středoškoláci neví nic.

Marián Geišberg foto: Archiv Tomáše Dianišky

Bylo jasný, že jako vysokoškolák pochopím všechno. Když jsem se stal vysokoškolákem, dělal jsem, že všechno chápu, ale pořád vím stejný hovno. Nepomohlo ani překročení třicítky, narození dítěte, přečtení Bible... 

Mám pocit, že všichni jen chodíme kolem horké kaše a vymýšlíme záminky (já třeba divadlo), abychom měli pocit, že navštěvujeme třídu, v které je nám vše jasné. Přitom život je jenom neustálé odepisování na e-maily formulkou: „Promiňte za zpoždění, nestíhám.“

Tomáš Dianiška
Tomáš Dianiška

Minulý týden zemřel vynikající slovenský herec Marián Geišberg. Tohle není nekrolog, to budu umět psát až po čtyřicítce. Takže filmy a inscenace, kde hrál si radši vygooglujte. Do Slovenského národného divadla jsem se nepodíval, ale stejně Mariána znám už od malička. Dokonce skrze jeho koníček – folk. Moje maminka mě jednou vzala do loutkového divadla, kde měl v ten večer koncert. Poprvé v životě jsem viděl samotného zpěváka jenom s kytarou utáhnout celý večer. Do toho měl sem tam v textech písní sprosté slovíčko. 

To mi imponovalo. Půjčil jsem si jeho knížku „Ono ma to poje“ a cítil se jak undergroundový intelektuál, když jsem jí četl na ulici za chůze. Díky němu jsem se naučil hrát na kytaru. V době, kdy internet ještě nebyl běžnou součástí domácností, jsem si jeho koncerty nahrával na VHSku a hodiny dokola přehrával, vteřinu za vteřinou, abych zachytil každý prst na hmatníku. Ke konci mé kytarové lekce kazeta úplně šuměla. Až vyrostu, chci být jak on. Geišberg byl můj Nohavica, Metalica, k tomu vostrej jako slivovica. Až vyrostu, chci být jak on. Bylo mu 64 let.

Tomáš Dianiška

Narodil se v Banské Bystrici. V devatenácti letech odešel ze Slovenska do Prahy, kde v roce 2008 absolvoval herectví na činoherní katedře DAMU. Po ukončení studií nastoupil do angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde ztvárnil více než 30 postav. Je spoluzakladatelem a dvorním dramatikem undergroundového a punkového Divadla F. X. Kalby, se kterým se zaměřuje na témata blízká "generaci YouTube". Účinkuje v hip-hopové kapele Pipinky pičo a také jako party DJ. Členem Divadla pod Palmovkou je od září 2014. Pro Studio Palmoffka napsal hru Mlčení bobříků.

Autor:

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Ekonomie hlouposti: počet hlupáků „v oběhu“ je vyšší, než si myslíte

Premium Hloupí lidé patří ekonomicky k nejnebezpečnějším. Za hloupé je třeba považovat ty, kteří škodí druhým i sobě samým. V...