Podzim je fajn, je to nejrychlejší výtah do dětství. Sotva kopnu na ulici do prvního kaštanu, už cejtim ve vzduchu voskovky, slyším jemné šramocení novýho kružítka po papíře a na jazyku chuť rozmočenýho ubrousku, kterej ulpívá na svačině pevně jak helvétská víra.
Mladí a neklidníJsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Ondřeje Brett a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Petru Nevačilovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci? |
Celé dva měsíce prázdnin jsem u sebe nenosila diář, připadalo mi to takový letně rozpustilý. Každýmu člověku, co volal kvůli nějaký práci, jsem řekla: jasně, žádnej problém a když jsem si to všechno na konci srpna zapsala pod sebe, ze září se v okamžiku stal měsíc neslučitelnej se životem. A pak volali další a já říkala: dobře, tak dobře, jestli to stihneme za hodinu, ano, jasně, anebo v noci mám čas a brzo ráno, ve spánku se bohužel spí, promiňte, s tím těžko něco zmůžem.
Ale už je to pryč, do ledna nezkouším žádný divadýlko.
  |
Přišel čas zjistit, jestli se odpadkový koš náhodou nevynesl sám a v čem chodí oblékaní moli v mé šatní skříni, jestli to náhodou nepřeháněj s výstředností. Přišel čas zjistit, jestli ještě umím dejchat, jestli to náhodou celej měsíc nedělám obráceně a taky pošlu diář na terapii, poslední týdny mám pocit, že začíná koktat a stává se zakřiknutej. Půjdu sbírat šípky na pole, koupím draka jednomu klukovi, v neděli uvařim koprovku a kdokoliv bude chtít, může ji jíst se mnou rovnou z hrnce. Budu mluvit pomalu a málo a nezapomenu na ničí narozeniny. Tak přísahám.
Tereza DočkalováNarodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou. |
A slibuju, že budu psát blogy, který o něčem doopravdy budou. Od příště, jo?
Schodišťový efekt. Víte o čem mluvím? L’esprit de l’escalier, říkají Francouzi. Je to výraz pro myšlenku nebo reakci, která přijde příliš pozdě a je tím pádem zbytečná. V původním významu si host vzpomene na trefnou repliku až ve chvíli, kdy už po schodech opouští dům hostitele. Žádná velká věda, ctrlC ctrlV z moudrý tety Wiki.
Nic, bráško, já jenom, že jsem se minulý úterý trošku zapotila na jedný červený sedačce obklopená Luneticama a ostrovtipem Jana Krause a dobrý, skončilo to, i když jsem stran toho měla v průběhu trochu obavy. Tak mě pak jenom na schodech napadlo, že už to nikdy neudělám, to je ta největší moudrost. A že kdybych z toho všeho paralyzujícího stresu nemlčela jako pořezaná, chtělo by se mi říct, že MeToo je volání o pomoc a ne příležitost pro blbý fóry. A že díky blbejm fórům je tahle platforma už bohužel neplatná.
Taky by se mi chtělo říct, že nemám ráda chlupy na mýdle, ale že láska tyhle drobný trable s nechutnejma věcma dost umenšuje. No, to je celý. Máma mi říkala, ať se učešu, to jsem splnila.
Přeju ti hezkej podzim, bráško, nezapomeň na narozky naší republiky, kup jí kytku a před prvním náckem, kterýho ten den potkáš, ji třeba normálně sežer.
