Mladí a neklidníJsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Zdeňka Piškulu a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Lilian Fischerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci? |
Zřejmě je rád, že si mě tam v lese nespletl s divokým prasetem a nezastřelil mě. To má za to. Když jsme se v létě seznamovali, zrovna porcoval srnce a až s obludnou automatičností upustil jeho hlavu na zem, aby mi mohl podat ruku. Ve hře na nedůvěru je to tedy jedna jedna. Je! To mi připomnělo jednu arménskou babičku, která musela upustit suchý kravinec na zátop, aby si se mnou podala ruku na rozloučenou. Lidem padaj divný věci z rukou v mojí přítomnosti.
  |
Jo! Hájenka. Sestra s rodiči se sem v létě přestěhovali z bytovky dole ve vesnici, kde jsme vyrůstali. Je to jediná bytovka široko daleko, kolem ní jsou pastviny a naše dětství by se tak dalo shrnout do věty: Jednou adidaskou v kravinci. Bože, tenhle blog je zatím dost o hovně.
Hájenka! Hájenka je super. Naši obývají podkroví, myslivci mají dole kancly. No,kancly, teď v zimě si tam akorát tak vaří guláše a kolena. Je tu klid a ticho. Jen občas to ticho prořízne zvuk auta a otevírání dveří chladícího boxu, kam se s dutým plesknutím přesune ještě teplé zvíře. Minulý měsíc tu před domem těžaři postavili ohromnou vrtnou konstrukci a v hloubce 1400m kontrolovali třicet let starý plynový vrt. V noci svítil do oken, připadali jsme si jako na Aljašce.
Sníh na svátky nepřišel. Ale kdo jsem já, abych ho mohla soudit.
Severní strany byly lehce ojíněné, konce větviček pokryté námrazou. Měkké bláto pod hnijícím listím se při styku s mými gumáky poddajně rozjíždělo do všech stran a omamně vonělo. Les byl tou absencí sněhu podivně pomatený a plný vody. Všude jančil život, co už má přece dávno spát. Dřepěla jsem na mezích a s posvátnou úctou k tabáku konzumovala cigarety. Ticho je sexy. Stejně jako mlha a chmurné myšlenky. A chodit potokem v prosinci. A taky jsem našla, mně po třicet let skrytou, skvělou zábavu. Ztrácet se v lese před setměním. Udělala jsem si tím spoustu nových temně modrých modřin nad koleny.
Tereza DočkalováNarodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou. |
Jsem upírka a mám neúplnou škálu psychopatických rysů, díky tomu nesedím ve vězení nebo někde ve správní radě, ale tady v tichu v bahně nad hájenkou.
Musím přestat obdivovat popularizátory psychologie, jinak si za chvilku diagnostikuju falešnou březost.
No, nic. Nový rok tu bude každý další rok, bez ohledu na to, jestli se, ať už z jakéhokoliv důvodu, nemůžeš znovu zúčastnit. Začíná to pokaždý stejně, v prvních pár minutách vyletí do vzduchu nesmyslné množství peněz, utracených za rachejtle. Vždycky si představuju těch osm afrických vesnic, které mohly mít nové čističky na vodu a přijde mi to celé trochu líto.
Svět je v rukou šílenců, tak si přidrž klobouk. Fakt. Kdo by ještě potřeboval nějaké další potvrzení, ať navštíví webovky jménem placatazeme.cz.
Strach, omezenost, hloupost, malost, arogance, prostě totální gumáctví je snad nová černá nebo co. Nevím, co s tím mám dělat. Hraju. Jako o život. Tak snad to není blbý.
A ví se vůbec, že slzy způsobené krájením cibule mají jiné složení než slzy způsobené bolestí, ty totiž mají utišující účinky? V téhle větě je tolik pokoje a míru. Když si ji řeknu nahlas, zklidní se mi dech. Je to můj malý aplikovaný mini zen. Víc takových. Tohle a blowjob do každé rodiny. Třeba to pak s námi všemi bude v pořádku.
