Fronty před klenotnictvím Pandora patří k českému předvánočnímu koloritu. I u nás ale přibývá zákazníků dávajících přednost autorským kouskům před sériově vyráběnou komercí. Mezi nejvýraznější české šperkaře patří i Hanuš Lamr. Pokud vás baví příběhy, budete se v jeho ateliéru kousek od Valdštejnské jízdárny ve svém živlu – tady se můžete zajímavými příběhy přímo předávkovat! Jsou jimi opředeny všechny kolekce šperků ukryté v nádherném, sametem vyloženém sekretáři, uvidíte je v podobě obrazů na stěnách, a když budete mít štěstí, možná vám klenotník předvede i ty nejbizarnější ze svých sbírek.
  |
„Mám třeba krabičku s přejetými žábami nebo rozježděný šišky. Sbírám všechno. Když jsem jel před časem do servisu s autem, našel jsem krásné asfaltové kuličky. Taková asfaltová kulička, to už je art, má to přesah,“ vypráví, zatímco mi servíruje kávu a nabízí vlastnoručně udělané kdoulové cukroví.
Dvacet let jste součástí české šperkařské scény, co o vašem směřování rozhodlo?
Určitě naši, oba měli uměleckou profesi (Hanušův otec Aleš Lamr je malíř, grafik a sochař, jeho matka, Blanka Grebeňová, byla textilní výtvarnice, pozn. redakce). Bavila mě příroda, a tak jsem chtěl třeba pracovat v zoologický, případně bych možná mohl dělat v nějaké firmě kreativce. Akorát, že v té době ještě nebyly počítače tak rozjeté, grafika se dělala úplně jinak. Za to, že mě naši nasměrovali, jsem moc rád, ve čtrnácti málokdo ví, co chce v životě dělat. Zájem o detail ale ve mně byl už tehdy, rád jsem pro mámu dělal šperky.
