A když přijdou prázdniny, město, kde moc turistů ročně nezavítá, se najednou promění. Ostrava se na pár dnů stane útočištěm lidí z jiných koutů republiky i zahraničí a Instagram se plní fotkami Dolní oblasti Vítkovic, stánků, protagonistů a různých kapel. V Ostravě právě začíná další ročník Colours of Ostrava.
  |
Kdo si každý rok vyvolá fotky do alba, letos ušetří – festival vyvolá spíš žaludeční neurózu než pěkné vzpomínky, pro pořadatele určitě a mě to tak nějak přišlo líto. Přestože…
…přiznám se, že nejsem úplně festivalový příznivec. Ulepeně cupitat celý den z místa na místo, potit se vedle stovek dalších lidí, v horším případě zmoknout a brodit se bahnitým terénem, to se přiznám není můj splněný sen. Přesto jsem Coloursy trochu poznala. To, když jsme dostávali náramky od České televize, jeden pořad jsme vysílali přímo z místa činu a museli mít tedy umožněný vstup do areálu. Viděla jsem pár koncertů, i to mi stačilo k vědomí, že jde o fenomén, že Ostrava má něco výjimečného, že tohle se povedlo.
Vendula FialováNarodila se v Ostravě. Souběžně se studiem herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vystudovala také Obchodní akademii, obor Veřejná správa (oboje v roce 2008). Poté vystudovala obor Veřejná správa a regionální politika na Slezské univerzitě v Opavě (absolvovala v roce 2012) a současně vstoupila do prvního divadelního angažmá v Severomoravském divadle Šumperk a za dvouleté angažmá získala cenu Miloše Movnara za nejlepší herečku roku 2011. V roce 2010 vstoupila do angažmá Moravského divadla Olomouc. Tady setrvala sedl let, dvakrát získala ocenění za nejlepší ženský jevištní výkon, a to za roli Maryši ve stejnojmenné inscenaci bratří Mrštíků a za roli nevidomé Elišky v představení Královny, kterou stále v Olomouci „dohrává“. Účinkovala sedm let v ostravském studiu České televize jako moderátorka počasí v pořadu Dobré ráno na ČT2. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě, Helena aj. Moderovala také víkendové vysílání Hitradia City, moderování je její velká vášeň a na kontě má desítky akcí. Od září 2017 do června 2019 byla v angažmá Divadla pod Palmovkou. Do angažmá se opět vrací od září 2020, vidět ji můžete v inscenaci Můj romantický příběh, Žítkovské bohyně, Rok na vsi, Pusťte Donnu k maturitě aj. |
Letos bohužel pandemie „korozla“ festival zrušila, ale Ostrava se nezalekla a vytvořila novou platformu s názvem NeFestival. Menší festival, méně lidí, ale rozhodně bych neřekla méně starostí. Vždyť vytvořit narychlo náhradní program akce, kterou plánujete rok dopředu, to chce kuráž. O tu v Ostravě není nouze, takže přišla středa 15. července a NeFestival byl zahájen. Jak asi uhodnete, opět jsem nebyla nastoupena v řadě diváků s pivem v ruce, ale na dálku jsem fandila. Navíc v sobotu měli být hosty taky mí kolegové z Palmovky s jedním představením.
A pak konec. Finito, šlus, konec… Hygienici přišli s resume a od pátku se žádné akce nesmí konat. Moravskoslezský kraj je opět v červených číslech a ťafku dostává akce, která jak Fénix povstala z popela, jenže vleklý trýznitel jménem Covid zhatil druhou šanci na umělecký návrat.
A mě to přišlo hrozně líto. Vím, co to je, když divadlo jede na zájezd, kolik práce to obnáší, vše naplánovat, technici jedou často o den dřív, aby postavili scénu, nazvučili, nasvítili, prostě pro to, aby se diváci dvě hodiny bavili (klidně i nebavili, život taky není jenom komedie) se příprava opravdu nerovná výsledku. Je delší, je náročnější a ten potlesk na konci je velká satisfakce.
Jenže v Dolní oblasti Vítkovic už nezazní. A mě to přišlo nefér. Takže hygienici najednou stojí na piedestalu a mají takovou moc, že ze dne na den řeknou stop? Zatímco si občané vesele jezdí do Chorvatska a kdo ví, co nám sem přivezou, zatímco chodí do nákupních center a bez ostychu jezdí přeplněnými vlaky, kde sedí jen centimetry od sebe, se tahle akce stává nebezpečnou?
Přestávám chápat pravidla, je mi upřímně líto akcí, které tímto musely skončit, ale jak se říká, každý ať začne u sebe. Oželím dovolenou u moře, nemusím chodit na akce, kde potkám tisíce lidí. Ale sféra kultury, zábavy, gastronomie utrpěla velké šrámy, rozvolňování přineslo malou úlevu a hlavně naději, tento krok okamžitého zákazu zase alarm – moc se neroztahujme, nerozpínejme křídla.
Tak jsem jen zvědavá, jak to bude pokračovat. Budeme v divadle hrát? Zavřou i letní scény? Ještě to bude hodně zajímavé. Zvlášť, až se všichni nedočkavci vrátí ze zahraničních dovolených, nebo pro sebe zase nechají poslat letadlo, aby se nám v pořádku vrátili zpátky (stát se o své ovečky přece postará). Ale jedno vím jistě – až řeknou nasaďte roušky a dejte si dva metry odstup všichni to svorně uděláme. Jsme opravdu takové hodné ovečky…
