Náš vztah byl ze začátku osmdesátých let jednostranně korespondenční. Václav psal z vězení dopisy a já k Olžiným odpovědím přikládal kresby slonů. Ty slony je potřeba vysvětlit.
Dozvěděl jsem se tehdy, že sloni přinášejí štěstí. Tudíž do kriminálu nemělo cenu vůbec nic jiného vymýšlet. Nevím, zda měl o slonech stejnou informaci, ale na jejich hojný výskyt ve své cele si nikdy nepostěžoval. Co se však po několika měsících sloní korespondence stalo, zaskočilo i mě samotného. Václav mi po Olze poslal dárek na revanš.
Kresba popelníku – Tobiáš Jirous.
Zabalený v papíru vypadal ten předmět jako malá hračka do dlaně, ale po rozbalení se ukázalo, že je to krásná muklovská práce. Z rozžvýkaných kuliček chleba vymodelovaný popelník. Něco tak materiálově odpudivého a přitom zvláštního jsem ještě nikdy v ruce nedržel. Dnes bych si takovou věc uložil do bankovní schránky, ale tehdy jsem si s ní jen hrál a po čase ji rozbil, jak už to u dětí chodí.
