Jednomu mému kamarádovi půjčila jedna disidentská spisovatelka svůj poslední román. Řekla mu, že by byla ráda, kdyby jí řekl, jak se mu kniha líbila, až ji bude vracet. Kamarádovi se román nelíbil, ale nechtěl jí to říci tak úplně natvrdo. Při jedné příležitosti ho napadlo zeptat se Václava Havla, spisovatelčina dobrého známého, co dělat v takové situaci.
Václav mu řekl, že ten problém dobře zná. On že ho řešívá tak, že si počká, až jde spisovatelka ráno nakoupit a pro noviny, a rychle jí zabalenou knihu vsune do schránky s omluvou, že ji bohužel nezastihl. Kamarád zesmutněl, protože kniha, kterou si půjčil, se evidentně do poštovní schránky vejít nemohla. „Nemáš si půjčovat tak velké knihy,“ znělo finální poučení rozřehtaného Václava Havla.
