S Věrou Chytilovou a Václavem Havlem jsme byli pozváni na panelovou diskusi do Budapešti. Věra se mnou odmítla jet, pokud budu řídit, tak jsem vzal náhradníka Vráťu Brabence. Po těch pár hodinách na dálnici po příjezdu nezbylo než zajít zakalit. Konec, jak už to s Vráťou bývá, brzo ráno.
Odpoledne nástup na pódium, Vráťa rezignuje. Sedám s pekelnou kocovinou vedle Václava Havla, který dostává protekční plzeň. Šeptám mu: „Jestli vám ji neukradnu a rychle do sebe nehodím, máte na svědomí své kalhoty, na které vyputuje obsah mého zničeného žaludku.“ Václav, pochopitelně pod tíhou pádného argumentu, souhlasí.
Skulptura Davida Černého – dar výtvarníka k Havlovým 70. narozeninám.
Diskuse pěkná. Na závěr moderátor zkouší Václava, kam by postavil v Praze sochu ode mne. Václav nadhazuje pár šílených lokalit. Otočka, a jak že udělám pomník Václavu Havlovi. Naštěstí překlad otázky je maďarsky prodloužený... vteřiny... „Jasně, udělal bych chybějící nohavice z inaugurace,“ glosuji. Václav má radost. A když s Karlem Schwarzenbergem týden poté řešíme, co mu dáme za společný dar k sedmdesátinám, je vymalováno.
  |
