Nebyl jsem disidentem ani jsem nepatřil do tehdejšího pražského uměleckého prostředí (věkem i bydlištěm), přesto jsem se s Václavem Havlem i jeho ženou Olgou poprvé osobně potkal ještě před rokem 1989. Pak následovalo ještě mnoho osobních příležitostných setkání, například při otevření galerie MXM (na snímku), u něj doma už i s ženou Dagmar, později na Hradě, ve sv. Anně, v Nadaci Vize 97 ve Voršilské ulici apod.
Dvakrát se stal i objektem mých fotografických projektů (Skryté podoby a Bez soucitu) a jaksi logicky, coby prezident, byl i na vernisáži dalšího mého projektu Srdce nad Hradem. Vážil jsem si ho, ne nekriticky, kdyby byl bezchybný, nebyl by člověk, ale monstrum. To platí dodnes, takže žádné dodatečné ‚nanebevzetí‘, žádné nabubřelé adorace a okázalé slavnosti, kde už většinou chybí přátelé.
