V listopadu 1989 jsem byl studentem 4. ročníku Fakulty dětského lékařství UK a posléze se stal nejmladším poslancem Federálního shromáždění. Občas jsem byl pozván, abych se zúčastnil cest pana prezidenta, a tak jsem měl možnost ho trochu lépe poznat.
Nebylo žádným tajemstvím, že měl tak trochu bohémský životní styl. S kolegy mediky jsme se jednou bavili o tom, že by se pan prezident potřeboval začít hýbat, aby nám dlouho vydržel. Tak jsme s přáteli sehnali sportovní oblečení a vybavení a vydali se na jaře 1990 na Hrad a zkusili mu promluvit do duše ohledně pohybu a životního stylu.
Střídali jsme se se současným kardinálem Dominikem Dukou. Pan prezident si s námi mile pohovořil a připustil, že by se měl více hýbat, ale podle mých informací nakonec ‚poslal’ sportovní vybavení dál.
