Znám je skoro dvacet let, stejně jako jsou Halka s Tominou spolu. Každý z nich vyrostl v odlišném hnízdě. Halka v Praze v rodině disidentů a umělců. Tomina v Kolíně ve standardním prostředí. I tak, nebo právě proto, jsou spolu pořád šťastní. Tedy většinou. Oba jsou oddaní své profesi až k zbláznění.
Dopoledne, kdy jsme se domluvili na rozhovor, volá Halka: „Máme zpoždění, nepřišla hlídačka, přijdeme s Teem.“ Tedy pětiletým synem, který tak vyhrál v loterii. Během rozhovoru u mě doma směl, zcela výjimečně, sjíždět hry na tabletu. Ani nedutal.
Kdysi jsem byla, Halko, na představení v La Fabrice Tak přesně o ráji to není. Končilo to tvojí nahotou…
Halka: … ne, začínalo. Bylo to o tom, co se stane, když Adam a Eva snědí zakázané jablko. Celé představení běžím s Adamem v kruhu… a čekám, kdo z obecenstva mě zastaví.
Až to nevydržel Tomina, zastavil tě a svlékli jste se oba. Nazí proti sobě.
Halka: Jo, Tomina mě vyvedl z ráje a už mě do něj nikdy nevrátil.
Pak ta vaše zvláštní svatba...
Halka: Proč zvláštní?
Třeba že jste měli dva oddávající.
