Nataša Gollová Po boku Oldřicha Nového zářila například i ve snímcích Kristian, Hotel Modrá hvězda či veselohře Roztomilý člověk. V životě ale měla Nataša Gollová, od jejíhož narození uplyne 27. února sto let, blíže spíš ke svým rolím křehkých a lyrických dívek.
Říká se, že z prvorepublikových hereček byla Lída Baarová nejkrásnější, Adina Mandlová nejsvůdnější a Gollová nejvzdělanější. A bylo tomu asi tak, i díky tomu, že její otec byl poslanec a právník František Xaver Hodáč a dědeček profesor historie Jaroslav Goll, po němž si později zvolila umělecký pseudonym. Gollová ovládala několik cizích jazyků, studovala i v Anglii, věnovala se baletu, hrála na klavír i jezdila na koni.
Životní láska Tristan Tzara
"Snobství nesnášela a přátelství, které rozdávala, bylo spolehlivé. Byla s ní ohromná legrace," vzpomněl na Gollovou herec Svatopluk Beneš, s nímž ztvárnila řadu mileneckých párů, mimo jiné v Pohádce máje. Její životní láskou byl ale francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara, s nímž se seznámila v roce 1932 v Paříži (kde se účastnila taneční soutěže) a s nímž ji pak pojilo dlouholeté přátelství.
O herečceNataša Gollová se narodila 27. února 1912 v Brně jako Nataša Hodáčová, křestní jméno dostala podle hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Zapsala se na Filozofickou fakultu UK, odkud ale odešla kvůli divadlu. Na jevišti začínala v roce 1934 v Olomouci, rok nato dostala angažmá v Divadle na Vinohradech. Již v roce 1932 ale debutovala ve filmu epizodní rolí ve snímku Kantor Ideál. Zlomem v kariéře pro ni byl rok 1939, kdy zazářila v první české crazy komedii Eva tropí hlouposti. Po boku Oldřicha Nového hrála týž rok i v Dívce v modrém a Kristianovi. |
Před kamerou se párkrát sešla také s tehdejší femme fatale Mandlovou, která byla její dobrou kamarádkou.
"Když jsem se vrátila z Berlína a dozvěděla se, že mně Willyho za mé nepřítomnosti přebrala, naše přátelství skončilo," vysvětlila Mandlová konec jejich kamarádství. Přitom prý všichni přátelé Nataše vztah Čechoněmcem Wilhelmem Söhnelem vymlouvali, protože věděli, že po válce kvůli tomu bude mít problémy. Což se stalo.
Poválečný režim jí navíc připočetl účinkování v německé veselohře Vrať se ke mně, pro niž se Gollová zbavila svého ruského jména a nahradila ho nezávadným Ada Goll. Nepomohlo jí ani těsně po osvobození ošetřování bývalých vězňů v Terezíně, kde se nakazila tyfem. Režim ji označil za kolaborantku a zbavil možnosti hrát v Praze.
V roce 1947 se Gollová provdala za divadelního režiséra Karla Konstantina, s nímž odešla do Českých Budějovic. Před kameru se vrátila v roce 1951 ve Fričově historické veselohře Císařův pekař - Pekařův císař, v němž ji diváci mohli poprvé vidět v barvě jako Kateřinu vydávající se za umělou ženu Sirael. Od roku 1955 byla členkou Divadla satiry, pozdějšího ABC, kde zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1971.
Na plátně naposledy připomněla její komediantskou jiskru v roce 1974 postava neohrožené stařenky pronásledující lupiče v komedii Zdeňka Podskalského Drahé tety a já, v níž se sešla s Jiřím Hrzánem a Ivou Janžurovou. V osmdesátých letech se Gollová objevila ještě v několika televizních inscenacích.
Smutný konec herecké hvězdy, jíž osud nedopřál potomky, se začal odvíjet v šedesátých letech, kdy jí zemřela matka i manžel. A když se přidaly potíže s kyčelními klouby, začala stále více zahánět samotu alkoholem. V roce 1987 ji kolegové Stanislav Fišer a Josef Zíma přesvědčili, aby se přestěhovala do domova důchodců v Krči, kde 29. října 1988 zemřela. Pochována je na Vyšehradském hřbitově v Praze.
