I Rusko mělo svou Annu Frankovou. Deník Táni Savičevové má jen 9 stran

Dívka z obleženého Leningradu ale jen stroze zaznamenávala úmrtí ve své rodině. Stačilo jí k tomu devět stránek. A i ty pomáhaly usvědčit ze zločinů proti lidskosti při norimberském procesu.

Dnes by oslavila osmdesátiny. Taťjana ale zemřela, když jí bylo pouhých čtrnáct let. V tu dobu už vedle sebe neměla nikoho z příbuzných. Všichni během německého obléhání Leningradu postupně zemřeli. Tedy téměř všichni. Ještě před začátkem blokády města v září 1941 její starší bratr Michail zmizel a nedával o sobě vědět. Také sestře Nině se podařilo uprchnout. Rozhodla se narychlo, takže už ani nestihla zanechat vzkaz rodině. Ta si tedy myslela, že již není naživu. Její starý zápisník tak jako památku na ni "zdědila" malá Táňa. A byla to také Nina, kdo našel deníček své mladší sestry. Spolu s dalšími věcmi ho našla ve zničeném bytě, když se v roce 1945 vrátila domů.

"Seznam smrti" byl velmi stručný, o to víc ale vyjadřoval těžkou situaci a beznaděj. Jen jméno, datum a čas úmrtí. Nic víc. První zápis byl z 28. prosince 1941, kdy zemřela Tánina sestra Žeňa. Přesně ve 12.30. Další byla babička, bratr, oba strýcové, bratři jejího zesnulého otce, a nakonec i maminka, všichni zemřeli během půl roku. "Savičevovi umřeli. Všichni umřeli. Zůstala jenom Táňa," to jsou poslední tři poznámky, které si opuštěná školačka udělala.
V srpnu ji v opuštěném bytě našli zdravotníci. Trpěla podvýživou a byla otřesená ze ztráty rodiny. Společně s dalšími sirotky byla z města evakuována. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se lékařům ale už nepodařilo malou Táňu zachránit. Převezli ji do nemocnice, kde na následky tuberkulózy i dlouhodobého hladovění 1. července 1944 zemřela.

Táňa Savičevová se narodila jako poslední z pěti dětí v rodině pekaře a švadleny. Když jí bylo šest let, zemřel otec rodiny. Se sourozenci tak vyrůstali jen s matkou, otcovými bratry a babičkou. Osudným se jim stalo léto 1941, kdy chtěli odjet na venkov za příbuznými. V tu dobu ale už nacisté napadli Sovětský svaz. A podobně jako další, i Savičevovi se rozhodli, že zůstanou a budou své město bránit.

Prostor pro "cestu života"
Podle původního plánu měl být Leningrad dobyt. Pak ale přišel rozkaz od Adolfa Hitlera, který nařizoval "pouhé" obléhání. Němci chtěli zabránit jakémukoli zásobování zvenčí a postupně město vybombardovat. Podle historiků ale udělali ve svém plánu na vítězství řadu chyb, jako bylo například přerušení obléhání v zimě, kdy zamrzlo jak Ladožské jezero, tak Něva. Ty se staly hlavními dopravními tepnami, kudy během necelých 900 dní obležení proudily alespoň malé zásoby pro "uvězněné" obyvatele. Podle odhadů vědců až do prolomení blokády v lednu 1944 zemřelo okolo 800 tisíc lidí, většina z nich hlady. Pozdější svědectví také odhalila u zoufalých a hladových lidí časté případy kanibalismu.