Lidovky.cz: Jak se člověk stane úspěšným fotografem? Byl to váš dětský sen? Vzpomenete si na moment, kdy vás napadlo, že byste se takto mohl živit profesionálně?
Vyrůstal jsem v kreativní rodině, táta básník a v dobrém smyslu šílenec, co dělal happeningy, na které se dodnes vzpomíná. Máma, ta mě podporovala ve všem kreativním, tudíž jsem v deseti letech dělal gobelíny, linoryty, vyřezával… vše jsem ochutnával, než přišla fotka a u té už jsem zůstal. Nedíval jsem se na fotku, jako na možnost obživy, byl to totální zápal… do kšeftů to přerostlo přirozeně.
Alexander Dobrovodský
|
Lidovky.cz: V České republice existuje hned několik vysokých škol, kde se dá umění fotografie studovat. Jsou i v Praze, kde jste vyrůstal, nicméně vy jste se rozhodl pro studium v Americe. Co přesně jste tam studoval a myslíte si, že je studium pro
profesionální fotografy klíčové?
Do Ameriky jsem odjel jako výměnný student. Jako obvykle pomohl sled náhod. Byl jsem na střední škole v Pittsburghu, budoval portfolio a chtěl do New Yorku nebo do San Francisca a být velký umělec. Portfolio si půjčil jeden z vedoucích z místního kreativního hubu (jak by se tomu řeklo dnes) a poslal jej bez mého vědomí do soutěže. No a když jsem ho pak potkal, vrhnul se na mě s gratulací. Já netušil proč a on „vyhrál jsi první místo a máš plné stipendium na Art Institute.” Tak jsem se podlomil v kolenou a v hlavě mi jel film, jaká životní změna mě čeká. Na výšce jsem studoval fotku a vydržel tam rok, chtěl jsem zpět do Evropy a více tvořit. Škola byla fajn, ale potřeboval jsem větší akcelerátor.
Lidovky.cz: Jak moc se posouvá váš obor s vývojem nových technologií? Vnímáte nějaké zásadní rozdíly? Fotíte například i s nějakými staršími fotoaparáty?
To je téma na celou knihu! Občas vtipkuju, že bych chtěl být „kultivační diktátor“, šel bych cestou ikonoborectví, zakázal fotku ve veřejném prostoru. Hezky postaru by na nás promlouvaly ilustrace a písmomalířství. Taky bych vypnul internet nebo aspoň zrušil Facebook a Instagram. Svět bez nich byl hezčí! Jsme již tak ovlivněni vizuálním smogem, že jsme ztratili cit. Na to, že jsem býval kyberpunker, jsou to celkem silná slova. Mělo to zůstat v rukou geeků. Kdo mohl tušit, že to přeroste ve „storýčka s jídlem a teniskama“! Starými fotoaparáty fotím, hlava se přepne do jiného módu, a tak člověk fotí jinak, jiné věci a neblbne z těch všech zbytečných možností.
  |
Lidovky.cz: Jaké atributy by měla dle vás dobrá fotografie mít?
Záleží na užití. Pokud je to fotka do galerie, pak by dle mého nemusela šokovat a přesto zaujmout. Kdyby uměla dát okno do jiného světla, změnit vám tepovou frekvenci a vypustit vás z galerie s novým pocitem, bylo by to fajn. Komerční fotka podléhá přirozeně potřebám klienta, pak je skoro důležitější, aby byl kultivovaný klient, správný fotograf už se najde.
Lidovky.cz: Popíšete nám některý snímek, na který jste obzvláště hrdý?
Mám rád svou fotku z budapešťských lázní, lidé na té fotce vidí bránu do záhrobí - Charóna. Všude pára, z vodní hladiny se noří torzo, tvář v dlaních, vzadu uschlý strom a fragment staré budovy. Tonálně je to grafika s velkým zrnem a kontrastem.
Lidovky.cz: Pokud bychom se vydali na návštěvu k vám domů, našli bychom na stěnách fotky? Ať už vaše nebo jiných známých fotografů?
Máme jen jednu fotku, a to na záchodě! Pak jeden obraz, který jsem podědil po babičce a ilustraci od Bačáka. Zatím si necháváme volný prostor. V bytě jsme se ženou dva roky, pečlivě si vybíráme, co s námi bude denně sdílet domácnost.
Lidovky.cz: Ve vašem portfoliu se objevuje celá řada celebrit (John Malkovich, Milan Lasica nebo například Petr Čech). Vnímáte rozdíl mezi tím, zda fotíte známou osobnost nebo někoho veřejně neznámého? Mohl byste nám prozradit, s kým s celebrit se vám příjemně spolupracovalo a na koho rád vzpomínáte?
Hlavní rozdíl bude v tom, že celebrity bývají oprávněně přesyceny nejen focením, ale i všeobecným zájmem o ně. Není tedy divu, když na vás nemají energii. Skvělý byl například Jeff Goldblum, měli jsme 5 minut a on chápal, že je to jen „hra“, takže na mě sypal osobní vtípky a já „jen cvakal“. Při takové akci je z fotografa taky herec, kterému uvěříte, že stojí za to vylézt na střešní římsu, držet v jedné ruce šampaňské a v druhé doutník a tvářit se jako frajer.
Lidovky.cz: Jeden z vašich posledních projektů je Daruj si #1357 dobrověcí, který vzniknul k desetiletému výročí Impact Hubu, největšímu a nejstaršímu coworkingu v Česku? Jak došlo k této spolupráci a v čem celý projekt spočívá?
Se Zdeňkem Rudolským, který je otec projektu, se znám dlouho a takový projekt mohl vzniknout jen díky velké důvěře a kreativní volnosti, kterou mi dal. Sedli jsme na čaj a probírali možnosti, jak takovou věc ilustrovat. Celý projekt je dost komplexní, když to zjednoduším, jde o informování širší veřejnosti o jednoduchých možnostech, jak šetřit životní prostředí. Sám jsem strávil velkou část dětství v horách v roubence. Voda z potoka, oheň z kamenné pece a elektřina s civilizací 6 km pěšky. Tak jsou pro mě tato témata dost citlivá. Lidé jsou dnes v Česku poměrně spící. Když cestujete po západní Evropě, kam se rádi řadíme, nebo se o těchto regionech bavíte s lidmi z oboru, je lokální neuvědomělost do očí bijící. Zlenivěli jsme, máme se dobře, a tak se nenecháme nikým omezovat. Omezení je jen vnitřní. Lidé vymění strom za parkovací místo, procházku lesem za nákupák a jejich dítě změní škálu z růžové na šedou. Když jsem odjížděl do USA v roce 1999, smáli jsme se tomu hromadně, teď už je to bohužel běžná realita. Je tedy dobré lidem připomínat, že jsou možnosti, jak se změnit.
Lidovky.cz: Pro projekt jste zvolili velmi výrazné popartové vizuály, které zaujmou barvami, ale i řadou detailů. Proč jste se rozhodli jít touto cestou?
Baví mě hravá jednoduchost, barevné plochy v kombinaci s ostrým světlem. S vizuály mi pomáhala Andrea Katonova, která je na vizuál tohoto tipu jasnou volbou, ta holka tím žije a spolupráce byla hrou!
Lidovky.cz: Měl jste od začátku jasnou představu, nebo se vizuály rodily jen velmi postupně?
Asi týden jsem tím intenzivně žil. Díky již zmíněné kreativní volnosti jsem tím byl doslova pohlcen. Ale hned u prvního čaje se Zdeňkem jsem ten celek „viděl“. Chtěli jsme fotky, které nás i ostatní pokud možno potěší, i když jde o palčivá témata.
Lidovky.cz: Jak vás osobně projekt Daruj si #1357 dobrověcí ovlivnil? Daroval jste si sám nějakou dobrověc?
Už od základky jezdím všude na kole, dávám přednost vlakům před auty. Taky se nemyju a nepřevlékám. To už kecám, ale opravdu se snažím být minimalista a nezapomínat na to štěstí z mála, které je nejlepší. Málo je zavádějící, občas je ho moc.
Lidovky.cz: Na závěr rozhovoru se nemůžeme nezeptat, ale ovlivnila váš pracovní kalendář koronavirová krize? Máte tak například zakázky posunuté spíše na konec tohoto roku?
Stoprocentně a uvidíme, jak se to usadí, nikdo neví. Třeba mě osloví uvědomělejší klienti! Učím se nové věci, dýchat zhluboka a v klidu, když to teď pár let byl jen šílený let.
