V armádě byl do března 1939, kdy byl propuštěn. Po obsazení Československého území německými vojáky žil u rodičů, nicméně s okupací se nikdy nesmířil. Za peníze z prodeje chaty se rozhodl odejít k zahraniční armádě a ve Francii se zařadil k druhému pěšímu pluku. Po obsazení Francie byl transportován spolu s ostatními vojáky do Anglie, kde se zúčastnil speciálních výcviků pro zvláštní služby.
Zde se stal členem paravýsadku Tin, který tvořil spolu s Ludvíkem Cupalem. Jejich úkolem bylo provést atentát na ministra školství a lidové osvěty protektorátní vlády Emanuela Moravce, známého jako symbol zrady a kolaborace.
Po nezdařeném seskoku 29. dubna 1942 se však Švarc zranil a jelikož se mu nepodařilo znovu s Cupalem sejít, vydal se sám do Prahy, kde se setkal s Adolfem Opálkou.
Zemřel dřív, než stihl splnit svůj úkol
V Praze měnil úkryty, snažil se vyléčit zranění a pomocí smluveného inzerátu hledal svého kolegu. Po atentátu na Heydricha odešel jako první do úkrytu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Zemřel spolu s ostatními parašutisty dne 18. června 1942 vlastní rukou. Atentát na Moravce tak uskutečnit nestihl.
Nacisté jeho tělo pitvali a hlava byla oddělena od těla. Spolu se šesti hlavami ostatních parašutistů měla sloužit jako exponát v německém muzeu zločinu. K tomu však nedošlo, jelikož se všechny hlavy v závěru války ztratily.
Po skončení války byl v roce 1945 in memoriam povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty a v roce 2002 získal hodnost podplukovníka. Jeho jméno je na pamětní desce v Resslově ulici a na památníku padlých v rodné obci. Na jeho počest se v rodné obci koná každoroční turistický pochod.
