  |
Lidovky.cz: Vaši minulou výstavu překazila pandemie. Musel jste ji zavřít již po několika dnech, i přesto byla hojně navštěvovaná. Proč jste se rozhodl zariskovat a otevřít ji v Mánesu znova?
Po té stovce výstav měla být ta v březnu 2020 v Mánesu největší. Přesně, jak zmiňujete. pandemie nás smetla v prvních dnech. I přes to za ten týden dorazilo 13 tisíc návštěvníků a my věděli, že to tak nemůžeme nechat. Přicházely nám stovky dotazů a zpráv, kdy znovu otevřeme, že to mnozí nestihli. Tak jsme slíbili už loni, že se vrátíme. Sice jsme nevěděli kdy, ale měli jsme v plánu to dodržet. A tak už je to tady. Celý listopad budou fotografie k vidění opět v pražském Mánesu. Risk to je obrovský, přece jen zimní období není ideální čas, ale svým fanouškům jsem to slíbil.
Lidovky.cz: Během pandemie jste vytvořil novou sérii fotografií, jejichž produkce se podobala například práci velkých filmových studií. Kolik lidí stálo u zrodu jedné fotografie?
Kvůli covidu vzniklo v loni v březnu neskutečné vzduchoprázdno. Všechny výstavy po celém světě se buď zavřely nebo odsunuly. Pocit zastavení se dal nahmatat. Mě to nakoplo k tomu vzít zas do ruky foťák a zrealizoval dlouho odkládaný projekt Boyhood. Pustil jsem se do produkčně nejnáročnějšího projektu, na kterém jsem kdy dělal. Začali jsme dělat castingy na modely a hledat lokace. Začal jsem se také poohlížet po lidech od filmu, kteří by mi mohli s nápady pomoci. Podařilo se mi „ulovit“ kluky, kteří dělají osvětlovače pro hollywoodské filmy. Výsledek je podle mě nádherným propojením světa fotografie a filmu. Na place jsme se občas sešli i ve 20 lidech.
