Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jim Ottaway, novinář, který se utkal s Murdochem o Wall Street Journal

Lidé

  16:24aktualizováno  17:24
PRAHA - Tenhle svižný Američan má co říct k žurnalistice. Narodil se do americké rodiny, která ve třech generacích vlastnila jedno z nejvýznamnějších amerických vydavatelství Ottaway Newspapers. V 16 letech tu začal jako novinář. V závěru kariéry se utkal s mediálním gigantem Rupertem Murdochem. Bitvu o Wall Street Journal vyhrál a nevyhrál zároveň.

Jim Ottaway foto: MAFRA- Jan Zatorsky

Co vás na novinařině přitahovalo?

Pravda. Dřív, než mě začalo zajímat a bavit novinářské řemeslo, bylo pro mě důležité, že mi může poskytnout možnost říkat pravdu, podporovat a rozvíjet demokracii, informovat o tom, co dělá vláda dobře a co špatně, co se děje ve školách, ve společnosti – zkrátka ta veřejná služba mě na novinařině nejvíc přitahovalo. Chtěl jsem víc pomáhat společnosti, než jen vydělávat peníze. A v kolika profesích můžu říkat pravdu bez rizika, že mě vyhodí a k tomu za to dostat zaplaceno? Měl jsem to rád. Hodně jsem se naučil od táty – a on to dělal chytře: ukázal mi, co je na té práci zajímavé, ale nikdy mě k ničemu nenutil. Novinařině hodně rozuměl, i když rodinnou firmu řídil spíš ekonomicky.

Jim Ottaway se socioložkou Jiřinou Šiklovou.

Jim Ottaway s Jiřím Hanzelkou.

Ale vy jste jako novinář začínal v šestnácti – už tehdy jste takhle přemýšlel?Možná i dřív. U nás doma bylo zvykem, že jsme se každý večer v sedm hodin všichni sešli u večeře. Táta přišel z práce a seděli jsme u stolu my tři děti s maminkou. A všichni jsme se ptali táty, který přicházel z toho velkého světa: řekni nám, co bude zítra v novinách? A táta vykládal – žádné malichernosti, leda takové, které se týkaly celé společnosti, té blízké v našem městě, v celém státě i ve světě. Prostě veřejné záležitosti. Táta to uměl skvěle vyprávět a takhle se v naší rodině budovala etika, důrazy, co je důležité a co ne. To jsem se učil od mala doma při večeři.

/…/
To vaše celoživotní štěstí a úspěch zkalil mediální magnát Ruppert Murdoch, když chtěl koupit a koupil vydavatelství Dow Jones i s pověstným Wall Street Journal
.

Byl jsem z toho zoufalý. Po 37 letech, kdy jsme naši rodinnou firmu prodali Dow Jones a měli v ní sedm procent důležitých akcií, se ozval v roce 2007 Murdoch. Velmi stál o to, aby nás dostal do své sbírky jako jednu ze svých trofejí. Přišel s velkolepou nabídkou: hodnota našich akcií tehdy byla 35 dolarů a on nabídl 60, skoro dvojnásobek tržní ceny. A já jsem začal bojovat.

Všimla jsem si tehdy, jak jste bubnoval na poplach po celém světě.

Přesně. Mluvil jsem do všech důležitých novin světa, abych té transakci zabránil. Lidi mysleli, že jsem se zbláznil, odmítnout tak lukrativní nabídku a jít proti ní. Murdochovi jsem nevěřil, obával jsem se, že náš klenot Wall Street Journal zničí, jako to udělal v mnoha případech – třeba když koupil od Dorothy Schiff demokraticky orientovaný deník New York Post, a sliboval, že bude v tom duchu pokračovat, ale během roku se z nich staly konzervativní noviny, přesně jak to konvenuje jemu. Což je v přádku, má na to jako vlastník právo, ale nemá právo neplnit sliby. Murdoch využívá své noviny, aby útočil na nepřátele - k tomu přece noviny neslouží. Proto jsem si myslel, jak je to strašné.

Jim Ottaway se angažuje v desítkách aktivit a bývá za to oceňován - před třemi...

Byl jste jediný, kdo z Dow Jonesu takhle vystupoval?

Byl, ale mělo to svůj důvod. Odešel jsem čerstvě do důchodu, nebyl jsem už ve vedení firmy a mohl jsem na rozdíl od něho mluvit – vedení muselo dodržet mlčenlivost v době, kdy probíhala veřejná nabídka Murdocha. A zaměstnanci byli pěkně potichu, nechtěli přijít o práci.

Jak na ty vaše výpady reagoval Ruppert Murdoch?

Za tři měsíce, co jsem na něj utočil a pokládal mu spoustu otázek, odpověděl jen jednou: Proč bych investoval šest miliard dolarů, abych potom Wall Street Journal zničil?  

Považujete za nebezpečné propojování aktivní politiky a žurnalistiky – myslím třeba styl pana Berlusconiho?

To je hodně špatné. Většina vydavatelů to nedělá. V etickém kodexu novinářů v USA je jasně dané, že žurnalistika má být nezávislá na jakékoliv politické straně, aby čtenáři mohli věřit tomu, co čtou. A v ekonomickém smyslu, je to tak, že si kupují pravdivé, ničím neovlivněné informace. Překrucování textu ve prospěch kohokoliv, jakékoliv strany nebo zájmu, čtenáři poznají a přestanou ty noviny číst. Takže ono je nakonec praktické a výhodné být nezávislý, objektivní do nejvyšší možné míry.

Murdoch dosáhl svého, Wall Street Journal vlastní a co vy?

Já? Musel jsem vzít svá slova zpátky. On skutečně Journal nikdy nezneužil. Udržel jeho úroveň, přidal stránky mezinárodnímu zpravodajství a před dvěma roky se rozhodl pro výbornou věc: do víkendového vydání přidal šest až osm stran knižních recenzí, zatímco ostatní noviny je ruší. Stojí ho to spoustu peněz, protože recenze píšou renomovaní autoři. Takže se chová o moc lépe, než jsem se obával. I přesto, že na tom obchodu ztratil ohromné peníze: Dow Jones koupil v době, kdy začala recese, za dvojnásobek tržní ceny, po 18 měsících měl 2,8 miliardy ztrátu. Neuvěřitelné. Nakonec to bylo i pro mě všestranně výhodné.

Přineslo vám to peníze a s nimi i svobodu?

Dostal jsem hodně peněz, ale největší svobodu mi dal důchod - nemusím každý den pracovat. A já jsem pracoval opravdu hodně, pořád v časovém presu, neustále jsem cestoval po Asii a Evropě – vedl jsem tehdy kromě jiného mezinárodní redakci Wall Street Journal. Bylo to zábavné, ale fyzicky náročné. Největší svoboda je důchod. Mám dost peněz, ale svůj způsob života jsem nezměnil a mám dost peněz na to, abych mohl podporovat to, co podporovat chci. Studenty, jejich studia, věci, které jsem i slíbil, že budu podporovat – tam dávám peníze. Sám žiju dost obyčejně.

Autor: