"Jsem línej jako prase," tvrdí přitom Ringo, který 9. července oslaví sedmdesátiny. Někdejší poslanec sociální demokracie, který si říkal "poslední žijící zemanovec", nemohl chybět ani v kampani před volbami hlavy státu, kdy podpořil svého přítele Miloše Zemana.
A když se k němu nedostala pozvánka na březnovou inauguraci, vypořádal se s tím prostořeký umělec po svém. "To samozřejmě nebyl žádný byrokratický lapsus. Oni se mě bojí... Oni mě záměrně na inauguraci nepozvali," prohlásil na adresu lidí kolem prezidenta Ringo Čech, který navíc o politice dávno nemá žádné iluze. "Moje účast v politice mě naplnila hlubokou skepsí, že to tu nedopadne dobře. Musí to skončit masakrem," řekl už před lety kumštýř, který byl v 90. letech pražským zastupitelem.
"Jsem militantní demokrat, který má co dělat, aby se neproměnil v kryptomonarchistu," charakterizoval kdysi Ringo své politické ustrojení.
Aktivní zapojení do správy věcí veřejných ale opustil už před 15 lety a kromě neskrývané přízně k Miloši Zemanovi od té doby střídavě věnuje muzice, psaní, malování nebo vlastnímu Prozatímně osvobozenému divadlu. "V mých hrách vystupují samí šmejdi. Proto jsou také moje hry ze života," řekl Ringo Čech o svém přístupu k dramatické tvorbě.
Už v 80. letech slavilo úspěch jeho pojetí národního mýtu Dívčí válka, které se hraje dodnes. Kromě toho napsal František Ringo Čech i další historické kusy jako Loupežníci na Chlumu a Titanik nebo "vlasteneckou komedii" Na Brusel, Vávro!. "Píšu to, čemu se rád sám směji. Nechci vychovávat, poučovat, kritizovat, bičovat, pranýřovat, či dokonce nastavovat zrcadlo. Jen konstatuji, jsem poslem špatných zpráv," prohlásil principál, který si nejen v souboru potrpí na krásné ženy.
Vilnej stařec Ringo Čech
I vlastní dcera mu prý řekla, že je "vilnej stařec", krásky ale podle Ringových slov na jeviště patří. Proto dával ve svých představeních příležitost modelkám a "misskám" jako Kateřině Kornové, Aleně Šeredové nebo Ivě Kubelkové. Náklonnosti něžného pohlaví se nevyhýbal ani v dobách své muzikantské slávy, fanynky prý totiž hned po zpěvácích projevují největší náklonnost bubeníkům. "Celej život jsem se z té přízně těšil! Toho by nevyužil jenom vůl," vzpomínal Ringo Čech.
Pod pokličku jeho muzikantského působení může alespoň trochu nahlédnout například čtenář knížky Ruský týden, jedné z desítky Ringových literárních děl. V ní s jen trochou nadsázky popsal koncertní šňůru jeho kapely, ve které tehdy zářil Jiří Schelinger, po Sovětském svazu konce 70. let. Ringo ale zanechal v české populární hudbě mnohem výraznější stopu - byl například prvním bubeníkem Olympiku (1963 až 1965), kapelníkem v divadle Semafor a psal také texty, třeba pro Pražský výběr.
K hudbě to syna písničkáře Františka Čecha-Pražského táhlo od malička, první bubny dostal v šesté třídě. Vyučil se televizním opravářem a poté šel v roce 1963 na konzervatoř, mezitím také bubnoval v několika kapelách. "Na rozdíl od svých vrstevníků jsem nepromarnil mladá léta. Zatímco mí kamarádi vesele souložili, já byl panic. O to víc jsem cvičil, abych se prosadil na jiném poli a byl nejlepším bubeníkem na světě," řekl Ringo v jednom rozhovoru.
V roce 1965 vyhrál anketu pro nejlepšího beatového bubeníka republiky. V té době právě působil v USA, kam odjel, přes odsouzení za "hanobení států socialistické soustavy", s Černým divadlem Jiřího Srnce. Po 14 měsících za oceánem pak nějakou dobu hrál v západní Evropě, než se v roce 1969 vrátil do Československa. Koncem 60. let se také začal věnovat malování, a to díky manželce, která mu pod vánoční stromeček darovala kompletní malířské náčiní.
Naivní obrazy vytváří Ringo Čech dodnes, na kontě má desítky výstav a stovky prodaných i darovaných děl. "Moje potěšení z práce spočívá v tom, že dělám právě to, co mě baví. Neumím si představit, že bych byl celý život textař. Prostě bych se nudou zastřelil," řekl umělec, který se několikrát objevil i v televizi nebo před filmovou kamerou. Politickou kariéru, kterou završil v řadách ČSSD jako poslanec (1996 až 1998), ale už nejspíš pověsil na hřebík.
