Jirka mi dal do života pozitivní náhled. Byli jsme úplné protipóly, vzpomínala Olga Menzelová

Zaujalo mě, že jste studovala mimo jiné novinařinu. Chtěla jste být novinářkou?
Odjakživa miluju češtinu, ráda si hraju se slovy. Jirka se tomu vždycky smál, divil se, že i když málo čtu, dobře formuluji. To je právě práce té školy. Svoje dcery cepuji, aby mluvily hezky, třeba aby neříkaly „nashle“, ale „na shledanou“. To, jak člověk mluví, jaká slova používá, o něm hodně vypovídá. Těžko snáším, když lidé dělají chyby v esemeskách a na papíře, to mám pak chuť neodpovídat. Nebo když na mě chce nějaký muž zapůsobit cizím slovem, ale použije ho špatně. To hned vím, na čem jsem. S láskou vzpomínám na paní doktorku Neradovou, která tu naši školu (Vyšší odbornou školu publicistiky) založila, nebo na profesorku Miklušákovou, která nás týrala s interpunkcí. Jazyk a novinařina jsou pro mě základ. Myslím, že díky tomu umím dobře formulovat – a mnohokrát se mi to později v práci hodilo, i když novinařině jsem se moc nevěnovala. Vlastně nic jsem nedělala zbytečně: sport, novinařinu ani produkci. Všechno se mi někdy hodilo.