Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Nebyl však jediným příslušníkem tohoto starobylého českého rodu – jeho příbuzný Eduard Josef Lobkowicz po celou válku sloužil v řadách československé zahraniční armády.
Eduard Josef Lobkowicz se narodil 20. června 1899 na zámku Hradiště v Blovicích nedaleko Plzně. Pocházel z tzv. dolnobeřkovické větve Lobkowiczů a před rokem 1918 mu náležel titul prince.
Po maturitě v letech 1. světové války narukoval do rakousko-uherské armády a ve službách monarchie stihl ještě získat důstojnickou hodnost. Hned po demobilizaci odjel studovat do Vídně a následně pak do USA, kde pracoval v bankovním sektoru na Wall Street. V roce 1925 se zde oženil a založil rodinu. Počátkem 30. let se s manželkou a dětmi přestěhoval do Francie, kde jej zastihl začátek války.
Již 4. září 1939 se dal k dispozici čs. vyslanectví v Paříži a v polovině dubna 1940 nastoupil službu u čs. jednotek v jihofrancouzském Agde. Po porážce Francie odjel na Britské ostrovy, avšak krátce na to byl odeslán na Střední východ, kde se ve stejné době formovala čs. vojenské jednotka. Lobkowicz u ní pod krycím jménem „de Lorme“ působil jako styčný důstojník a v konzervativním britském prostředí jí prokázal neocenitelné služby. V řadách 11. čs. pěšího praporu – Východního pod velením pplk. Karla Klapálka se zúčastnil bojů v Sýrii a v říjnu 1941 s ním odjel do obleženého Tobruku. Zde prokázal velkou osobní odvahu a byl dvakrát zraněn. Jako vůbec jediný čs. voják v letech 2. světové války byl vyznamenán současně československým, polským i britským válečným křížem.
Na návrh Jana Masaryka odjel v létě 1942 z Palestiny do Washingtonu, kde byl přidělen k úřadu vojenského a leteckého přidělence čs. vyslanectví. Díky svým předválečným kontaktům, rodinným vazbám, ale i jménu mu byly otevřeny dveře na místech, kam by se řadový československý diplomat dostal jen stěží. Demobilizoval v září 1945 v hodnosti kapitána. Odjel z USA do Evropy, avšak do Československa se již natrvalo nevrátil. Zemřel 2. ledna 1959 v západoněmeckém Freiburgu im Breisgau, krátce před sňatkem svého nejstaršího syna Eduarda, který za války bojoval v řadách americké armády, s Marií de Bourbon-Parma, neteří posledního rakouského císaře a českého krále.
