Lidovky.cz: Jak jste se dostal k práci lampáře?
Mám na starosti plynárenské muzeum a jsem i historik plynárenství. Když se plynové lampy vrátily v roce 2002 do Prahy, byli jsme s kolegy pozváni, abychom při slavnostním rozsvícení něco řekli o historii plynu. Když se měly rozžínat lampy a nikdo se k tomu neměl, někdo řekl: „Hele ty jsi nejvyšší, tady máš tyč a rozsviť to.“ Tak jsem se dostal k pozici lampáře. Poté jsme dělali různé ukázkové akce a už mi to zůstalo.
(Rozhovor přerušila asi na pět minut hromada dětí, která si chtěla vyzkoušet práci lampáře.)
Lidovky.cz: Co vás na tom nejvíc baví?
Je to připomenutí historie. Plynové lampy k ní určitě patří. Určitě znáte filmy jako Gaslight nebo o Jacku Rozparovači, starém Londýně.
Lidovky.cz: Tak jsem vás našla, když jsem si hledala knížku Ve svitu plynových lamp o podsvětí viktoriánského Londýna a našlo mi to článek Ve světle plynových lamp.
Ve světle plynových lamp, no vidíte to (pobaveně). Plynové lampy byly v Praze až do roku 1985. Do historického centra se hodí, neboť jejich světlo je příjemnější než z elektrických lamp. Je hezčí, měkčí, má blíž k tomu dennímu. Ta elektřina je taková tvrdá na ty oči.
(„Já si to chci rozsvítit,” křičí nadšeně jedno z dětí ze školy, která se přišla podívat, jak vypadá práce lampáře. „Jé, vy jste zlatej,” komentuje ochotu Jana Žákovce paní učitelka. „Můžu si to taky pak rozsvítit?” hlásí se další dítě. „Rozsvítit lampy na Karlově mostě, to je teda čest,“ doplňuje paní učitelka.)
Lidovky.cz: Jak dlouho trvá rozsvěcení?
Záleží podle zájmu, spousta turistů se chce fotit, takže to může trvat klidně i hodinu, hodinu a půl. Normálně by to trvalo tak dvacet minut. Je to velmi jednoduchý proces. Zatáhnete za to vahadlo, tím se pustí přívod plynu, vytvoří se vysokonapěťová jiskra a od té jiskry chytne lampa. Díky možnosti ručního provozu můžeme tento kousek historie ukazovat během adventu lidem. Pojďte si to vyzkoušet.
Lidovky.cz: A ráno se tedy zhasnou automaticky.
Přesně tak, to by mě v šest ráno nevzbudili, abych je chodil zhasínat (směje se).
Lidovky.cz: Jsou ještě někde jinde v Česku plynové lampy než tady na Karlově mostě?
V Praze je 671 plynových lamp po celé královské cestě, poté jsou plynové lampy na zámku Jánský Vrch v Javorníku, také jsou v Šumperku. Praha je osmá na světě s největším počtem plynových lamp, první je Berlín. Před námi je ještě Frankfurt, Düsseldorf, Boston nebo Londýn, kde jich je patnáct set.
(Další dítě si zkouší práci lampáře a následně se s Janem Žákovcem fotí.)
Lidovky.cz: Máme v Česku ještě nějaké další lampáře?
My jsme dva, musíme se střídat s kolegou. Další lampář je například ve Wroclavi, který ale lampy rozsvěcí každý den. Já jsem jen příležitostný lampář, lampy rozsvěcím s kolegou jen v době adventu nebo když jsou nějaké příležitosti. Lampář také chodí v Baden-Badenu a také v Bostonu. Moc nás není.
(Přecházíme na druhou stranu mostu rozsvítit jednu lampu přednostně, což pan lampář okomentoval slovy: „On chce rozsvítit, aby něco prodal, tak mu tím rozsvěcením pomáhám.”)
Lidovky.cz: Takže je možné vidět rozsvícení i jindy mimo advent?
Přesně tak. S Klubem českých turistů se například 12. ledna chystáme rozsvěcet kandelábr na Hradčanském náměstí.
Lidovky.cz: Chodili takhle oblečení lampáři, tak jak jste teď vy, v dlouhém černém plášti s červeným nárameníkem a černou hranatou čepicí?
Ano, takhle chodili lampáři. Za první republiky byli lampáři pracovníci elektráren, přes den lampy opravovali, večer je rozsvěceli a ráno zase zhasínali. Měli lampářskou uniformu, která byla trochu podobná hasičskému kroji. Po druhé světové válce to byli brigádníci, důchodci, takže řada lidí tady na Malé straně si pamatuje, jak chodila lampářka Chalupová s vlčákem, kdo chodil na Starém městě. Byly to takové „figurky”, které patřily ke staré Praze. Každý lampář měl svůj okrsek a měl na starosti zhruba šedesát lamp.
(Míjíme jednu již rozsvícenou lampu).
Lidovky.cz: Jak to, že ta jedna lampa byla rozsvícená?
Ta jediná je rozsvícená, aby nezůstal celý most po tmě, když mě někdo zdrží. Mimochodem Karlův most je jediný most na světě osvětlený plynem a já jsem nejvyšší lampář na světě. Měřím 205 centimetrů a protože znám dobře své kolegy, můžu to s jistotou prohlásit. Máme tu tak hned dvě rarity. Když se Praha rozhodovala, zda se plynové lampy vrátí do Prahy, památkáři řekli, že se k jejímu panoramatu hodí mnohem více než elektrické, neboť přináší mnohem lepší pohled z Hradu na Karlův most i z Karlova mostu na Hrad.
(Lidé z Itálie, Ruska a Číny žádají o fotku. Všichni jsou panem lampářem srdečně dotázáni, odkud jsou.)
Lidovky.cz: Kdyby se náhodou chtěl někdo stát lampářem, co pro to musí udělat?
To už je obsazené (pobaveně). Je dobré vědět něco o historii osvětlení, je to i trochu s výkladem, není to jen o tom rozsvěcení jako v minulosti. Informovat lidi, jaké lampy tu byly, na jakém principu fungují. Často se právě turisté ptají, jestli je to opravdu plyn. Ten někdy přináší problémy s rozsvěcováním, protože tady fouká vítr, támhle jsou jepice, které láká svit lampy, jsou tu pavouci. Nikdy nevíte, co vás na tom mostě čeká. Pavouci, jepice, turisté, vandalové, opilci, to jsou nepřátelé plynových lamp (směje se).
(Na závěr Jan Žákovec navrhuje podívat se na čtyřramenný kandelábr na Dražického náměstí, než se vydá rozsvítit i druhou polovinu mostu).
