Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Lidé

Kultura rušení je součást vlny netolerance, říká diplomat a překladatel Michael Žantovský

Kultura rušení je součást vlny netolerance. foto:  Dan Materna, MAFRA

Rozhovor
PRAHA - Woody Allen na sebe ve vzpomínkách nechtěně prozradil, že má zvláštní způsob prožívání nebo spíš neprožívání citů, tvrdí diplomat a překladatel Michael Žantovský, který knihu přeložil do češtiny.
  18:00

RECENZE: Dvojitá porce propagandy ve sporu Woodyho Allena. Diváci a čtenáři si mohou připadat zneužíváni

Lidovky.cz: Doplnily vám paměti obraz, který jste o něm měl?
O komicích se říká, že jsou uvnitř velmi smutní lidé. U mnohých jsem si toho povšiml, a přesto jsem si to nikdy s Woodym Allenem nespojoval. Teprve během překládání jsem si uvědomil, že je misantrop se vším všudy a ani to neskrývá. Má velmi špatné mínění o světě, o lidech, o vztazích a o sobě taky. A tím je jeho životopis pozoruhodný, málokdy jsem se setkal s tím, že někdo o sobě píše takhle otevřeně a nijak se nepřikrášluje, naopak někdy má člověk dojem, že si ubližuje.

Lidovky.cz: A nestylizuje se do pozice outsidera? Není to jen hra se zvolenou image?
Je to možné. Ale já myslím, že to jde za kamufláž nebo fasádu směšného človíčka, kterého představuje ve svých filmech, že to vyplývá z hluboké vnitřní prázdnoty. Prázdnota asi není správné slovo, ale jde o něco, co mu ve vnitřním ustrojení chybí. V knize to vyplouvá na povrch i ve chvílích, které nehlídal. A souvisí to určitě i s jeho způsobem prožívání nebo spíš neprožívání citů a citových vzrušení. Pro mě byl objevný okamžik, kdy líčí, jak seděl v Kalifornii v hotelovém pokoji a psal scénář. Najednou přišla pokojská a řekla, že právě zastřelili Kennedyho. A on pokračuje: Tak jsem si pustil televizi, pět minut jsem se na to díval, pak jsem ji vypnul a šel jsem dál psát. To není kamufláž, to je něco, co o sobě nechce říct, ale říká to.

Lidovky.cz: A nesouvisí tohle ustrojení s jeho židovstvím nebo s ruskými předky?
Židovství se určitě promítá do jeho humoru, který je nám srozumitelný právě proto, že pochází z naší části Evropy a je spojený s historií zdejší židovské komunity. To vysvětluje jeho humor, ale nikoliv chybění citovosti. To je patrné třeba v úvodu knihy, kdy líčí svou rodinu. City v ní mlátily se všemi, tak to byla možná jeho obrana.

Lidovky.cz: Popisy vlastní rodiny, to je ďábelský humor, jemu není nic svaté. S tímhle ustrojením to asi má v Americe těžké, že?
Woody Allen má hodně fanoušků v Evropě – v Británii a možná ještě víc ve Francii, Španělsku, tam ho všichni velice obdivují. On v podstatě není slavný americký filmař, je slavný filmař amerického východního pobřeží, toho pásu od Bostonu přes New York po Floridu. Tam, zejména v New Yorku, jeho humor rezonuje. Ale je to čím dál tím těžší, lidé jemu podobní se mohou dostat do maléru, nejen kvůli tomu, co se teď kolem něj široce rozebírá, ale kvůli nejrůznějším výrokům. Malinko mi zatrnulo, když v knize píše, jak natáčeli ve věznici v San Quentinu film Seber prachy a zmiz. A líčí, že si všiml, jak na vězeňském dvoře se drží pohromadě zvlášť skupina černých vězňů a zvlášť skupina bílých trestanců. A dodal: Pak jsem někde v televizi řekl, že v jídelně každé americké univerzity to vypadá stejně, a nikdo se nesmál.

Lidovky.cz: Memoáry provázely problémy s vydáním, původně je měla vydat americká filiálka Hachette, ale její zaměstnanci se proti tomu vzbouřili, vedení couvlo a nakonec to vyšlo jinde. Není to už hodně přes čáru?
Je. A bylo to o to vážnější, že vydání bylo hotové, pokud vím, bylo v sazbě nebo už rovnou vytištěné. Něco takového mi připadá naprosto i mimo americká měřítka, protože jak dobře víme, v Americe každý masový vrah, každý defraudant vydá svoje paměti a propaguje se na sociálních sítích. A tady máme významného amerického filmaře, který dokonce nebyl ani z ničeho obviněn u soudu, a přesto jeho kniha v tom nakladatelství nemohla vyjít. Jsem velmi rád, že řada lidí a organizací včetně amerického a českého PEN klubu se proti tomu postavila.

Lidovky.cz: Co se to dnes s angloamerickým světem děje? Kampaně proti násilí a za práva menšin se zvrhávají v hony na čarodějnice, tzv. kulturu rušení atd. Jak si to vysvětlujete?
Je to součást vlny netolerance, která se v různých podobách pohybuje celou moderní společností. Smutné je, že bašty netolerance nejsou mezi lidmi nevzdělanými nebo nekulturními. Ustanovují se v samém středu kulturních elit na amerických a britských univerzitách, a přitom princip univerzity spočívá v tom, že se lidé scházejí, aby sdíleli svoje vědomosti a názory. V okamžiku, kdy si tam někdo nemůže svobodně vyměňovat názory, si podřezáváme jednu z větví, na níž naše evropská civilizace stojí.

Lidovky.cz: Proč je k tomu Amerika tak náchylná, má to původ i v tom, jací lidé z Británie tam odcházeli, je to třeba spojené s puritány?
Je to na hlubší analýzu. Ano, puritánská tradice v Americe existuje, i když se možná víc projevuje u těch Američanů, kteří se současným vývojem mají problém čili u vrstvy lidí, kteří podporují Trumpa, hlavně na americkém západě a středozápadě. A rozhodně to není přímý vliv, protože první dodatek americké ústavy zaručuje absolutní svobodu slova. A to na rozdíl od evropských států, které ji zaručují jenom relativně a povolují výjimky. V Americe je svoboda slova rozšířená nejenom na slovní vyjádření, ale také na činy, jako třeba strhávání americké vlajky, jež se považují za výraz svobody projevu. Takže to, co se děje, je v rozporu s jejich právním a ústavním systémem, a přitom to probíhá. Je to výraz hluboké frustrace, netrpělivosti s normálním nebo kulturním způsobem tříbení názorů, které je založené na střetávání názorů a kritizování těch, jež nepovažujeme za správné. Jenže problém je v tom, že každý z nás nepovažuje za správný trochu jiný názor, takže bez svobody to nejde. Nejnebezpečnější na „cancel culture“ je, že člověk může být uznán vinným a izolován a vyobcován ze společnosti, aniž by ho soud z čehokoliv shledal vinným. A to už se přímo dotýká dalšího pilíře naší civilizace, kterým je právní stát a vláda zákona. Jakmile se začneme navzájem lynčovat a pomazávat peřím a dehtem, skončíme jako zvířata zase v džungli, odkud jsme přišli.

Kandidát do senátu Michael Žantovský ve volebním štábu TOP 09 po krajských a...
Kandidát do senátu Michael Žantovský ve volebním štábu TOP 09 po krajských a...

Lidovky.cz: Je současná Amerika rasistická? A jsme my Češi rasisté, co myslíte?
Rasový problém je ústřední trauma Ameriky, protože na rozdíl od jiných zemí, kde se střetávají různé rasy a různé kultury, do Ameriky černoši přišli jako otroci. A obrovské množství dokumentů svědčí o tom, že trpěli jako zvířata. A to se pořád vrací. Stejně tak se v některých momentech vrací nadřazený postoj bílých Američanů, i když zdaleka ne všech. Když se podíváme na ten problém takhle, tak není země, o které bych mohl říct, že tam rasismus neexistuje. Jde o míru a rozsah. A je to i u nás, všichni jsme zažili vtípky o jiných rasách, jiných kulturách. U nás to zaplať pánbu většinou nemá násilnou povahu, jde spíš o verbální zesměšňování, ale nedá se říct, že ten problém neexistuje. Je to jako s antisemitismem. My jsme na tom jako země s antisemitismem celkem dobře, ale to neznamená, že by se u nás takové projevy nevyskytovaly. Nesnášenlivost k jiným kulturám je něco jako koronavirus. Většinou se to neprojevuje, ale za krizových situací se to ukáže, takže je dobré o tom přemýšlet jako o něčem, co je třeba hlídat a být si toho vědom.

Lidovky.cz: Amerika také zplodila hnutí Me Too. Nikdo nechce obhajovat sexuální násilí, ale některé projevy této vlny jsou absurdní a dojel na to i Woody Allen. Jaký je váš názor?
Neměli bychom zapomenout, že je to fenomén, který vznikl v Hollywoodu, a že to tam nevzniklo náhodou. O těch praktikách se sice nemluvilo, ale k hollywoodské kultuře to dlouhou dobu patřilo. Je pro to dokonce termín, říkalo se tomu „casting couch“ čili obsazování rolí na pohovce. Řada žen se stala obětí těchto metod, ale některé z nich se staly vědomou obětí.

Lidovky.cz: Dokonce na tom kariéru vědomě budovaly a i jejich vinou se sprosté metody léta udržovaly.
Nechci posuzovat žádnou ženu, ale i proto je ta záležitost tak traumatizující, že mnoho žen, které se k tomu přihlásily, muselo překonat osobní trauma a minulost a dohromady kolektivně překonávají kulturu, která k tomu patřila. To je jedna věc. Ta druhá věc je Woody Allen, jenž se s tím svezl. Když se kácí les, lítají třísky, ale z právního hlediska nic neprovedl. Obvinění proti němu vznášela také slavná herečka a to mu už před třiceti lety, kdy padlo poprvé, určitě přidalo na publicitě. A teď to ještě víc rezonuje ve spojení s dalšími faktory. Důležitou roli zde hraje Ronan Farrow, jejich syn, který se stal jednou z tváří hnutí Me Too. A teď se k tomu ještě přidal čtyřdílný dokument na HBO, který také přikládá pod kotel. Já si ale myslím, že je v pořádku, když se takový dokument objeví, stejně jako je v pořádku, když vyjde Allenova kniha, kde měl možnost prezentovat svůj postoj a bránit se proti těm nařčením. Ať si o tom každý udělá svůj obrázek.

Velvyslanec Žantovský jel ke královně kočárem. Frak mít nemusel

Lidovky.cz: Médii hýbe rozhovor Oprah s Meghan a Harrym, který souvisí s těmito trendy. O čem vypovídá?
Jsem možná jeden z mála lidí, kterými tahle záležitost příliš nehýbe, protože si myslím, že to je pro miliony lidí možná vítané zpestření v době koronaviru, ale svět o to nebude ani lepší, ani horší. Je to bouře ve sklenici vody, která se přežene. Na úctu a respekt ke královně to nemá vliv. Jsem jejím velkým obdivovatelem, protože za tu dobu, co jsem ji poznal nebo jsem se s ní setkal, vím, že je to obdivuhodná dáma. Na druhé straně chápu Harryho, že se mu nechce celý život čekat, jestli náhodou na těch šest lidí, kteří jsou před ním v nástupnickém pořadí, nespadne strom. A že by třeba chtěl dělat něco jiného a žít jinak. Taky si myslím, a říkám to nerad, ale vím, o čem mluvím, britská vysoká společnost umí být nesmírně noblesní, ale i nesmírně pokrytecká. Nikdo nemůže vědět, co přesně si Meghan na královském dvoře zažila. Asi měla potřebu své pocity ventilovat. Byl bych radši, kdyby to nedělala v rozhovoru s Oprah Winfreyovou, protože to je ta největší bulvární scéna, jaká v Americe existuje. Ovšem britský bulvár taky není nic moc, já to zažil, když do Prahy v roce 1991 přicestoval princ Charles s princeznou Dianou a pronásledovali je bulvární novináři. Volali mi jako Havlovu mluvčímu ve čtyři hodiny ráno na soukromý telefon a chtěli vědět, jestli mají společnou ložnici. Reagoval jsem hodně hlasitě a možná i nespisovně.

Lidovky.cz: Část komentářů z americké strany vychází z toho, že černá holka nelže. Copak nemůže lhát stejně jako bílá?
To najdete i v knize Woodyho Allena, který v souvislosti s obviněním ze sexuálního napadení píše, že se předpokládá, že žena nikdy nelže. A dodává – řekněte to těm devíti černošským chlapcům z tzv. Scottsboro Boys, to byli černí kluci, které dvě bílé ženy obvinily ze znásilnění a kteří léta proseděli ve vězení. A pak se zjistilo, že byli nevinní.

Lidovky.cz: Bylo v Allenových memoárech něco, co vás nebavilo?
Je strašně zábavné ho překládat, humor tam už je, tak se to překládá samo. Nejméně zábavné byly právě pasáže, jež se týkaly obvinění ze zneužití nevlastní dcery. Je vidět, jak se ho to hluboce dotýká a jak se toho neumí úplně zbavit, takže se opakuje a člověk má dojem, že ztrácí kontrolu nad tím, co píše, a že by to potřebovalo editora.

Lidovky.cz: Že by se to překládalo samo, to se mi nezdá. Přeložené je to výtečně a je v tom i váš humor. Cítíte komiku podobně? papež
Jeho humor je mi blízký. Překládání je trošku záhada a nemyslím si, že je to jenom má zkušenost, že nejhůř se překládají špatné knihy. Když je kniha dobrá, ať je vážná, či komická, tak aniž si to uvědomujete, autor vás vede. Když je ten text plytký a prázdný, nemáte se oč opřít a je lepší skládat uhlí.

Lidovky.cz: Používáte ekvivalenty, které jsou typické pro češtinu, pro naše vnímání. Jak se hledají?
Ideálem v překladatelství je funkční ekvivalent, protože ten doslovný nemůže fungovat. Proto se ekvivalenty hledají a je to složitý proces, někdy ho najít nelze nebo neexistuje a pak přicházejí ke slovu kompenzace. Když nedokážete ekvivalent udělat na jednom místě, kompenzujete ho jinde, kde byste ho nemusela hledat. Takhle si s tím hrajete, ale musí si člověk dát pozor, aby to nevypadalo, že je autor z Kutný Hory.

Lidovky.cz: Kniha se v originále jmenuje Apropos of Nothing. Jak vás titul Mimochodem napadl?
Hledal jsem funkční ekvivalent a myslím, že jsem ho našel.

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Mrtvé moře ve vaně: Kosmetika, díky které využijete sílu soli a bahna
Mrtvé moře ve vaně: Kosmetika, díky které využijete sílu soli a bahna

V kosmetice Kawar najdete životadárné minerály z Mrtvého moře, které regenerují a zjemňují pleť. Sáhnout můžete po pleťové masce, krémech, ale i...

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat