Životní příběh americké fotografky Lee Millerové vypráví nově otevřená expozice v anglickém Farley. Dům si Millerová koupila spolu s manželem Rolandem Penrosem. Hledali útočiště, po válečných letech. Millerová zde hostila své přátele z uměleckých kruhů, včetně Pabla Picassa. Cesta ke klidnému rodinnému životu však byla hodně klikatá.
Narodila se v roce 1907 v Ponghkeepsie ve státě New York. Dříve než sama začala fotografovat, vyzkoušela si, jaké to je, stát před objektivem. V osmnácti ji totiž oslovil Cond Nast, zakladatel a vydavatel módního časopisu Vogue. Její obličej zářil z titulních stran a byla jednou z nejvyhledávanějších modelek.
Pro zvětšení rozklikněte.
Jenže více než svět módy ji lákala umělecká Paříž, a tak se v roce vypravila do Mekky surrealistů. Koupila si svůj první fotoaparát a pracovala pro fotografa Mana Raye. Společně sdíleli nejen ateliér, ale i neklidný vztah. Po letech jejich společnou práci Millerová okomentovala: "Pomohla jsem Manu Rayovi s mnoha fotografiemi, jejichž autorství bylo připsáno jen jemu." A dodává: "Nevím už, jestli jsem to byla já, nebo on..., ale to je jedno..., když lidé spolu pracují dohromady, je to jedna a táž osoba." Symbiózu jejich tvorby mohli v březnu 1936 obdivovat také Pražané. V Mánesu se konala výstava snímků Mana Raye a na většině z nich byla Lee v hlavní roli.
Po rozchodu s Manem Rayem si tak trochu natruc vzala miliardáře Azize E. Beye. Být jen manželkou významného muže a jezdit po světě ji ale nudilo. Po třech letech se rozešli a ona se vrátila do Paříže. Mezi umělci potkala budoucího manžela Rolanda Penrose. V den, kdy začala druhá světová válka, odjela Millerová s manželem do bezpečné Anglie. O pět let později, na stejném místě, se Millerová vylodila s 83. americkou pěší divizí jako válečná zpravodajka a fotografka Vogue. Šestého června 1944, v den D, už odeslala své reportáže z místa nejtěžších bojů na Omaha Beach v Normandii.
Návštěva u Hitlera
Millerová byla vždy ve správnou chvíli na správném místě. V dubnu 1945 byla první, která mohla vyfotografovat osvobození koncentračního tábora Buchenwald. Objektiv jejího fotoaparátu zachytil lidské bytosti u konce sil, na pryčnách, bezvládné a k smrti utýrané. V noci 30. dubna 1945 vstoupila Lee s americkými vojáky 42. a 45. pěší divize do koncentračního tábora Dachau nedaleko Mnichova. A Mnichov byl také místem, kde se nepřímo "setkala" se samotným vůdcem. "O Hitlerově smrti jsem se dozvěděla právě v jeho bytě v Mnichově. Dům se podobá kterémukoliv jinému domu. Bytu chybí vkus, šarm a určitá intimita. Sochy a obrazy jsou jen průměrné kvality. V knihovně postavené do tvaru svastiky jsou nezajímavé knihy s věnováním obdivovatelů." Spala v Hitlerově posteli, špínu a prach z putování válečnými místy smývala sprchou v Hitlerově vaně. Snímek jejího přítele, kolegy a fotografa časopisu Life Davida E. Schermana ji zachycuje v Hitlerově vaně. Tam, kde by ještě nedávno nikdo americkou fotografku nečekal.
Po válce se s manželem přestěhovali a Millerová se zařekla, že o svých zkušenostech z války už nikdy nepromluví. Stala se vášnivou zahradnicí a farmářkou. V roce 1977 ve věku 70 let náhle zemřela.
