LN: Cimrmanovi bude letos padesát. A taková to původně musela být ptákovina, nebo ne?
To víte, v tom říjnu v šestašedesátém, když přišel Jiří Šebánek s myšlenkou založit divadlo, nenapadlo nikoho z nás, že to bude trvat půl století. Kdyby to tenkrát někdo prohlásil, byl by za blázna.
LN: Vy a Miloň Čepelka jste prý Šebánkův nápad založit divadlo brali jako, a teď Šebánka cituji, „výzvu k zajímavému flámu“.
Tak on to ale taky tak pojal! V zakládajícím manifestu, který sepsal, stálo, že jako naši předkové chodili v neděli na kuželník, tak my si dopřejeme divadlo. A bude to divadlo pánské, protože na kuželky ženské přece taky nechodily, leda když se ten její dlouho nevracel, tak si pro něj přišla. Ale v tom manifestu byly i věci platné dodnes: například že to bude neherecké divadlo. Což trošku teď, po smrti Ládi Smoljaka, porušujeme, když jsme třeba vzali Mirka Táborského. Ale z nouze. Taky bylo stanoveno, že autor bude neznámý. Ale tenkrát jsme ještě nevěděli, že ta představení budou mít formu seminář plus hra. Umluvili jsme se nejdřív, že každý z nás napíše jednoaktovou hru, to znamená Šebánek, Smoljak, já i Čepelka. Ale hotová byla jen jedna. A tak z nouze byl vymyšlen seminář o autorovi. Jenže, aspoň na premiéře, měl daleko větší úspěch než ta ochotnicky zahraná hra! A já si tuhle uvědomil, jak je to vlastně podobné s Osvobozeným divadlem. Protože ty jejich slavné „předscény“ taky vznikly tak, že Voskovce a Wericha vystrčili před oponu, aby nějak vyplnili čas, než se přestaví dekorace.
LN: Zasmrádlá doba konce Rakousko-Uherska a doba normalizace měly mnohé podobné rysy. Ale vysvětlete mi, co má konec mocnářství společného s dnešní dobou? Jak to, že máte vyprodáno, i když hrajete stále totéž?
Ale pořád přece existuje lidská hloupost, namyšlenost, faleš, lidská zákeřnost... Důležité asi taky je, že jsme nikdy nedělali satiru. Ty hry nešly přímo proti režimu, ale byly jaksi... svobodné. A diváci si z toho vyzobávali každý podle své zkušenosti něco jiného. Oni nás tenkrát naši nadřízení ke „konstruktivní satiře“ i nutili. My ale pozitivní satiru považovali za nesmysl. Nás bavila právě ta jemná parodičnost.
Zdeněk Svěrák
LN: Proč myslíte, že Češi Cimrmana milují?
Já jsem došel k závěru, že sympatické a blízké je jim to jeho smolařství. To, že je to zneuznaný génius. Ono se mu máloco povedlo, mysleli si o něm, že je blázen. A taky že byl za toho Rakouska přiškrcený – kdyby žil v jiném ovzduší, on by světu ukázal. A to je český mindrák. Cimrman vlastně ztělesňuje naše mindráky. Takové to: Kde bychom mohli být, kdyby nás nedusil Rakušan. Němec. Nebo Rus.
LN: Mimochodem hráli jste někdy v Rakousku?
Hráli. Pro Rakušany na světovém divadelním festivalu ve Vídni. Ale to byl, dá se říct, omyl, že nás pozvali. Byli tam samí Rakušani, takže naději na úspěch měl jedině náš seminář, který jsme četli v němčině. Ale hru, jak řekl ředitel festivalu, jmenoval se Baumgartner, nemělo smysl česky vůbec hrát. V novinách tam pak vyšel článek s titulkem: Cimrman – český Lenin. Svérázně pojatý marxismus očima Járy Cimrmana. Ono to bylo v roce 68.
Celý rozhovor se Zdeňkem Svěrákem o fenoménu Járy Cimrmana a o jeho blížících se osmdesátinách si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 8. ledna.
V magazínu dále najdete:
- Proč Češi tak rádi plavou v ledově studené řece a jak jednoduché je začít s otužováním?
- Exkluzivní reportáž z americké letadlové lodi USS Harry S. Truman před jejím nasazením v Perském zálivu.
