Předesílám, že tohle není interview sportovního reportéra s trenérem. Nebude řeč o tom, proč Pavel Vrba postavil či nepostavil toho nebo onoho hráče. Toto je pokus o rozhovor vedený novinářem, který fotbal kdysi závodně hrál jako žák a dorostenec, a dneska ten sport ze záliby sleduje jako společenský a kulturní fenomén a zajímá ho, jak se co dělá. A tudy se také tazatel snažil ten následující dialog vést.
Lidové noviny: Za dobu, co se pohybujete mezi špičkovými fotbalisty, jak ti se změnili jako lidé?
Změnilo se především prostředí. Když jsem byl patnáctiletý kluk a přišel do Baníku Ostrava, viděl jsem tam Radimce, Ličku, Vojáčka, Mikloška a další ve své době výborné fotbalisty. Všichni byli oficiálně amatéři – pracovně byli totiž vedeni někde na šachtách, ale fotbalu se fakticky věnovali na sto procent. Mým snem bylo pohybovat se mezi nimi. Jednak měli auta, a snem patnáctiletého kluka přece je mít jednou pořádné auto, ale hlavně – měli možnost s týmem aspoň občas vyjet do kapitalistického zahraničí, protože jinak se tam vyjíždět prakticky nemohlo. Dneska se čeští top hráči v top klubech mohou doživotně zajistit, to bylo tehdy nemyslitelné. Tenkrát ligovému fotbalistovi stačilo auto, chata a byt či dům, a tím to končilo, protože nic víc ani mít nešlo.
Pavel Vrba
Lidové noviny: Co s hráči dělá, když se dostanou k velkým penězům?
Nezapomeňte, že těch opravdu zabezpečených je hrstka. Daleko víc je těch, kteří skončí fotbalovou kariéru a začínají kariéru novou, a to úplně od začátku. Někteří to zvládají, někteří ne. Mají problém dostat se do normálního života. Dřív hráči nevydělávali tolik peněz, ale na druhou stranu měli jistotu, že když skončí s fotbalem, tak nějaké místo jim poskytne přinejmenším ta firma, u které byli vedeni jako zaměstnanci.
Trenér Vrba se vrátil do Plzně. Vše při starém, včetně ochranky, žertoval |
Lidové noviny: Bavme se o těch, kteří si v zahraničí skvěle vydělali. Jsou schopni unést správu velkých peněz?
Dá se to rozdělit na dvě skupiny. Jedna chápe, že vydělané peníze je třeba investovat, a například si nechají peníze spravovat od finančních expertů. Druhá žije pouze přítomností – a pak se jim za deset let může stát, a také se to stává, že i přes vydělané dobré peníze se ocitnou v existenčně složité životní situaci. To samozřejmě neplatí jen o Češích, je to celofotbalový, celosvětový problém. Špičkoví hráči z časů mého mládí, kteří mysleli na budoucnost, si doplňovali vzdělání: Verner Lička byl inženýr, František Cipro, Ivan Hašek, Zdeněk Nehoda vystudovali práva. To, co dneska hráči hledají v investicích, to oni hledali ve studiu. Kromě Petra Čecha, který chce teď studovat vysokou školu dálkově, neznám kluka, který by jako profesionální fotbalista studoval vysokou školu. Samozřejmě, mohou takoví být, ale já nikoho takového prostě neznám.
Lidové noviny: Jak jste uvažoval vy, když jste končil jako hráč?
Nic moc jsem našetřeno neměl. Naštěstí jsem si už někdy před třicítkou dělal trenérské kurzy, takže jsem získal licenci A, která tehdy byla minimální podmínkou pro to, abych mohl trénovat profesionálně, což se stalo – nejprve jsem vedl v Baníku Ostrava mládež a přípravku.
V magazínu Pátek LN dále najdete
|
