Hustá síť byla součástí léčby, pacienti museli hodně chodit, říká pramenolog z Jeseníků

Lidovky.cz: Jakým způsobem jste zmapoval prameny v okolí Jeseníku?
Podobně jako předchozí badatelé byl zpočátku celý proces o objevování. Nejprve o hledání pramenů a dalších lesních památek, navíc mnohdy trvajícím i několik let. Později také objevování životních témat, která se postupně v rámci celého procesu začala paralelně odkrývat. Můžu říct, že roky strávené po okolních lesích mi ukázaly původní a historicky zajímavá místa, poukázaly na potenciál této krajiny (dodnes nedoceněný!) a naučily mne jisté zručnosti, ať již fyzické - na sucho skládané zídky, nebo duševní. Chápu teď celé téma v širších souvislostech, jak dobu Priessnitzovu, tak i tu současnou. Jsem za to vděčný, i když většina věcí není úplně přenositelných pro ostatní lidi - a že bych rád sdílel!

Lidovky.cz: Proč jste se do toho vůbec pouštěl?

Jsem intuitivní člověk (ačkoliv jsem to v oněch počátcích tak silně nevnímal) podlehl jsem kouzlu vody a postupně začal spolu s dalšími, jako Ondřej Truneček nebo Tomáš Knopp, vše dále rozvíjet. Samotné téma nabývalo na hloubce, začalo ve mne rezonovat nejen na rovině historické, ale také sociální nebo environmentální. V rámci sociálního přesahu přišla fascinace historickým kontextem, kdy Gräfenberk (německý název pro lázně Jeseník - pozn.red.) byl na jistou dobu jedním z hlavních center kulturního dění Evropy. 

Vemte si, že vám při večeři zahraje Ferenc Liszt, který si takto odskočí ze svého turné po Evropě, nebo se nevědomky loučíte s Miladou Horákovou, kterou o pár týdnů později zatknou. Že se můžete potkat s téměř kompletním polským odbojem, či významnými maďarskými liberály. Nehledě na proklamované osobnosti jako byl Gogol, či Masarykovy děti Alice a Jan. V rámci enviro přesahu je to pak nadčasovost Priessnitzova pozorování, návrat k základním principům v souvislosti se studenou vodou (dnes tak populární WimHofova metoda) nebo samotná krize spojená se suchem. Stále ne všichni si uvědomují, že je to s vodou poslední roky na hraně a neváží si ji.

Lidovky.cz: Čím je vysvětlena tak hustá síť pramenů?
Bylo to součástí léčebného procesu. Pacienti museli vykonávat každý den dlouhé procházky a pravidelně pít. Ideální kombinací bylo vytvoření lesních promenád s pravidelnou možností se napít po dalších dvou stech, tří stech metrech. S souvislosti s výstavbou mohyl pramenům pak dokonce ve 40. letech 19. století vznikla jakási soutěž, kdy se jednotlivé národy předbíhaly v tom, kdo Priessnitzovi postaví skvostnější pramen. Během asi sedmi let tuto pomyslnou soutěž vyhráli Angličané se strohým klasicistním mramorovým pomníkem, jenž dodnes (i když značně osekaný o důležité detaily) stojí v městském parku.

Lidovky.cz: Jsou všechny stále tekoucí?
Ne, nejsou. Souvisí to jak s geologickými podmínkami - ne všechny prameny jsou hlubinné, tak s odlesňováním nebo srážkami. Nejstálejší prameny jako Jitřní, Čeňkův, Teschnerův, Alžbětin nebo Diana nejsou téměř ovlivňovány úhrny srážek nebo změnou pokryvu. Naprostá většina ostatních je na tom však hůře. Důležitou roli sehrálo i vystavění vodovodu na začátku 20. století, kdy mnoho původních pramenů bylo podchyceno do řádu a dnes z nich tak pijeme (po drobné úpravě) doma z kohoutků.

Lidovky.cz: Jak se na nich odrazila období sucha?
Jak jsem již zmínil, kromě asi první desítky pramenů jsou ty ostatní velmi náchylné na úhrny srážek, některé jsou přiváděny pouze z přepadů vodovodních jímek a tedy svým způsobem regulovány. Osobně mne letos překvapil jeden konkrétní pramen, a sice Dobrá naděje, u které jsem byl asi týden po únorovém tání, a dostalo mne to, jak málo vody v tomto jinak vydatném prameni bylo. Pro mne to bylo trochu symbolické v tom, že se chtě nechtě musíme připravit na to, že období úplného sucha je víc než reálné.

Lidovky.cz: Jaká opatření je potřeba přijmout, tak aby voda v oblasti Jeseníků stále tekla?
Věřím, že to si dokáže zodpovědět každý soudný člověk. Všichni svým chováním ovlivňujeme celek. Čím více lidí bude vědomými a nejen s ohledem na vodu, tím se může razantně uzpůsobit dopad na celkové využití. V terénu je to pak podpora zadržování vody, třeba prostřednictvím tůní, které nejen zadrží větší příval deště, ale postupně z nich dochází k odpařování a voda tak setrvává déle na jednom místě. Vhodné by také bylo, aby lesníci rušili po těžbě smyky a rýhy po stahování, tudy odteče výrazné množství vody!

Oprava původní desky Nasavských skal

Klikaté toky, mokřady, či bažiny je nesmysl vysušovat, či upravovat. Největší hloupost je pak plošná meliorace pastvin a zemědělské půdy. Toto je však na větším lobby někde shora. Jakmile se ve větším měřítku začnou řešit tyto problémy, zvýšíme šanci na udržení vodního cyklu v rámci nějaké normy. Snadné, ale přes byrokracii a hlavně peníze téměř neprotlačitelné. Tomu pomůže až opravdová krize, pak to lidem docvakne. Ostatní, ať s tím prostě počítají, budou pak přizpůsobivější.

Lidovky.cz: Co všechno si mohu jako turista v jesenické přírodě zažít?
Nejde jen o Jesenicko, jde plošně o jakoukoliv zelenou, či ještě lépe divokou plochu. Celé to za sebe vnímám jako proces. Musím se tam vydat - zaktivuji své tělo, něco proběhne - vycházka, spánek pod stromy, milování, úprava zídky a po celé akci jakýsi odpočinek a naplnění. Tedy je to o tom, jak k oné interakci s přírodou přistoupím. Budu-li víc dobyvačný a silový, tak snadno přehlédnu detaily, které mne můžou navést určitým směrem. Budu-li více pokornější, objevím nejen zajímavá místa, ale také si dostatečně odpočinu a budu čerstvější třeba pro práci nebo jiné povinnosti. Dokážu-li podobný kus lesa, úvozu, louky najít za svým bydlištěm a přistoupím-li k němu jako k vlastní zahradě, jistě tam bude dostatek naplnění. To pak nemusím spěchat na rádoby atraktivní místa Alp nebo na za odpočinkem na Riviéru. Je to celé o nás samých.

Lidovky.cz: O jesenických pramenech jste vydal knihu, máte už na ni nějaké ohlasy?
Většině lidí se kniha líbí, záměrně jsem se snažil o to, aby byla tvořena více pohledy různých lidí, a tak čtivější pro větší spektrum zájemců. Hodila by se i nějaká negativní/konstruktivní kritika, ale třeba se někdo odváží! Každopádně budu raději, když si sami čtenáři najdou svou cestu (nejen) k pramenům. Že pochopí své konání a lépe porozumí samotné přírodě. Snad ještě dodám, že velkou inspirací je pro mne v tomto ohledu Alexander von Humboldt, jak pro svůj nadhled, komplexnost nebo interdisciplinárnost, tak pro neutuchající entusiasmus a důrazný apel na naše (ne)chování k přírodě. Až dokážeme přírodu žít, tak budu mít radost, bez ohledu na ohlasy.

Lidovky.cz: Ke kterému prameni chodíte nejraději?
Vždy jsem měl blízko ke Štýrskému prameni, se kterým jsem propojen alespoň symbolicky potem a mrazem obnov. Ale poslední dobou to je již zmíněná Dobrá naděje. Pro mne snad i díky odlehlosti a názvu. Ve své době (revoluční rok 1848) odrážel náladu a hlavně nadšení pacientů. Dnes to můžeme vnímat pořád stejně. Navíc tichá drobná pěšina, která se kolem něj vine až k vrcholu Na Radosti, mne vždy tak nějak ukonejší. Má na mne asi kouzlo podobně jako jakás smyslná ženština.

Lidovky.cz: A který je podle vás nejzajímavější?
To záleží. Pro každého to bude něco jiného. To je podobné, jako byste chtěli v lese vybírat, zda jsou zajímavější buky, duby, modříny nebo borovice či smrky. Každou roční dobu a v jiné náladě to bude pokaždé jiný pramen. Kromě již zmíněného mám rád třeba Teschnerův pramen, oba Myslivecké nebo pramen Dianu, či pramen Diamantový. Nakonec si i myslím, že je dobré, že má každý svoje oblíbené místo, které si navíc může časem objevit.