Martha Issová: Propadla jsem se do psychiky člověka, kterému je necelých dvacet let

Lidovky.cz: Vaši první zkušenost před kamerou jste získala při natáčení pohádky O princezně, která nesměla na slunce v roce 1996. Nyní jste si zahrála v příběhu Sedmero Krkavců, mezitím jste se ale v pohádkách příliš nevyskytovala. Čím si to vysvětlujete?

Mezitím jsem si zahrála menší role v několika televizních pohádkách, přiznám se ale, že velkým příznivcem ani divákem televizních pohádek nejsem. Neinklinovala jsem k nim ani jako dítě. Z klasických pohádek jsem měla ráda asi jen Tři oříšky pro Popelku a v dětství byl pro mě velkým zážitkem také příběh Alenka v kraji divů: Za zrcadlem od Jana Švankmajera. Docela brzy jsem s mým tátou začala chodit do kina na filmy pro starší a dospělé, pamatuji si, že jsem měla ráda Hvězdné války.

Lidovky.cz: Postava Bohdanky, kterou hrajete v nové pohádce, je o několik roků mladší. Jak se vám vracelo do náctiletých let?
Zprvu jsem Alici Nellis říkala, že si myslím, že už bych postavu hrát neměla. Pohádku totiž začala psát v době, kdy mi bylo třiadvacet. Potom projekt ustrnul a vrátili jsme se k němu až po porodu mojí holčičky. Alice mi ale říkala, že ví, proč chce, abych roli hrála. A tak mi nezbylo než jí věřit a propadnout se do psychiky člověka, kterému je necelých dvacet let.

Lidovky.cz: Prohlásila jste, že šlo o vaše jedno z nejtěžších natáčení. Proč?
Bylo nesmírně fyzicky vyčerpávající. Všechny činnosti, které v pohádce Bohdanka dělá, jsem dělala sama. Běhala jsem ve studené vodě v potoce, šplhala v dešti, trhala a nosila kopřivy... Při natáčení pohádky člověk taky cítí větší zodpovědnost, tím že hraje pro děti.

Lidovky.cz: To pro vás musel být dobrý trénink kondice po porodu dcery Františky…
Začala jsem točit, když byl Františce rok. Mě osobně dostala malá do kondice velmi brzy, v tom ani problém nebyl. O to víc mě samozřejmě těší, když vidím, jaké pozitivní ohlasy pohádka sklízí. Tady ve Zlíně jsou plné sály, ve kterých se promítá, mnoho lidí přichází na autogramiády, je vidět, že je pohádka chytla.

Lidovky.cz: Přicestovala na zlínský festival pro děti a mládež dcera Františka s vámi?
Samozřejmě, ačkoli na ni přes všechny povinnosti nemám moc čas a s hlídáním mi pomáhá kamarádka Bára. Byly se spolu podívat v kině a užívají si i ostatní pestrou nabídku zdejšího programu pro děti.

Lidovky.cz: Ve Zlíně jste se zúčastnila také zahájení akce Týden čtení dětem. Preferujete vaší dceři číst, nebo si doma raději pouštíte pohádky v televizi?
Pravidelně si každý večer čteme a vyprávíme. Pravidlo, že by se dětem mělo každý den číst, které prosazuje kampaň Celé Česko čte dětem, jednoznačně zastávám. Nyní máme doma v oblibě komiksy, Františka zatím nevydrží jenom poslouchat text, potřebuje k němu sledovat i obrázky. Zrovna teď jsem jí koupila nový argentinský komiks Macanudo. Úplně nás také okouzlila kniha od Lucie Lomové, která komiksově zpracovává pohádky Karla Jaromíra Erbena. Včetně klasických příběhů jako Otesánek, Zlatovláska a Dlouhý, Široký a Bytrozraký.

Lidovky.cz: Od tradiční pohádky Boženy Němcové se odráží také Sedmero krkavců. Preferujete původní látky, nebo máte raději moderní náměty pohádek?
My bereme všechno. U tradičních pohádek se mi víc líbí, že vznikly jako určitý způsob toho, jak dostat od rodičů k dětem zábavnou formou to, co je třeba v životě dělat. Jak se chovat, jak reagovat, proč být slušný a poctivý. Staré pohádky v sobě nesou archetypální záležitosti a poselství, která jsou pořád dobrá.

Lidovky.cz: Zaujalo vás něco ze současné filmové tvorby pro děti?
Mám moc ráda filmy od amerického studia Pixaru. Hledá se Nemo, Příběh hraček, Auta a tak dále. Můj brácha má tři děti, se kterými jsem na tyto filmy chodila do kina. Vždycky se za mě trochu styděly, protože jsem při sledování plakala.