Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Budoucí ženista Vilém Buršík se narodil před 106 lety, 19. března 1915, v dnes již neexistující pohraniční vsi Höhal u Sušice. Maturoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, potom v letech 1933–1937 studoval architekturu na pražské technice.
Obor studia určil Buršíkovu specializaci na vojně. Vojenskou prezenční službu vykonal u ženijního pluku 5 v Praze a absolvoval i důstojnickou školu pro ženisty v Litoměřicích. V uniformě jej zastihla mnichovská krize i následující události. V březnu 1939 se tak zúčastnil na Slovensku bojů s maďarskou armádou.
Buršík, Tesařík a spol. v KyjevěServer Lidovky.cz publikoval v roce 2013 rekonstrukci osvobození Kyjeva v roce 1943. Při akci se vyznamenali Čechoslováci. Jako první se dostali do centra města. Byla to nejúspěšnější útočná akce československých vojáků na východní frontě 2. světové války. Rekonstrukci bojů minutu po minutě najdete zde. |
Civilní profesi se neměl čas věnovat, protože se v červnu 1939 rozhodl odejít za hranice. V polském Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny, v červenci pokračoval transportem do Francie a přes cizineckou legii dorazil na počátku války do čs. zahraničního vojska. Stal se ještě v hodnosti četaře aspiranta příslušníkem 7. ženijního praporu v Avignonu, se kterým odjel na frontu u burgundského městečka Brion-sur-Ource. Po pádu Francie evakuoval v červnu 1940 do Velké Británie. Při návštěvě prezidenta Beneše 25. července 1940 povýšen Buršík do hodnosti podporučíka.
Absolvoval pak u ženistů v čs. pozemním vojsku tvrdý výcvik při stavbě mostů, kladení min a řadě dalších technických činností. Na jaře 1944 odcestoval do Sovětského svazu. V hodnosti poručíka byl jmenován velitelem ženijního praporu 2, s nímž se zúčastnil bojů Karpatsko-dukelské operace, u Jasla a osvobozování Československa. Jako ženijní důstojník 1. československé samostatné tankové brigády v SSSR dosáhl na konci války hodnosti kapitána. Byl vyznamenán dvakrát čs. válečným křížem 1939, čs. vojenskou pamětní medailí, čs. medailí za chrabrost a čs. vojenskou medailí za zásluhy I. stupně.
Ženisté při výcviku – stavba mostu. Druhý zleva Vilém Buršík
Po osvobození zůstal v armádě v hodnosti štábního kapitána a velel ženistům armádního sboru v Ostravě. Poté u tankového praporu v Pardubicích. V roce 1947 začal studovat na Vysoké škole válečné v Praze.
Nepohodlní |
Hned po únoru 1948 ale musel ze školy jako politicky nežádoucí odejít k útvaru do Písku. Proto již krátce nato, 20. března 1948 uprchl s manželkou Eliškou do americké zóny Německa a v červenci odcestoval do Velké Británie. Koncem roku se přestěhoval do Francie a po třech letech získal místo v nové rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově. Pracoval v jejím studijním a dokumentačním oddělení. V roce 1954 manželé Buršíkovi opustili nadobro Evropu a odcestovali do USA. Vilém Buršík pracoval v deníku San Francisco Chronicle až do své smrti 6. června 1983. Působil v San Franciscu v řadách krajanského hnutí a v Sokole a redigoval i tamní sokolský Věstník.
Vzhledem k emigraci Viléma Buršíka v červnu 1948 degradovali na vojína a v srpnu 1948 mu odebrali všechna vyznamenání. Po listopadu 1989 zůstal již fakticky zapomenut a ani posmrtně se mu za službu vlasti nedostalo uznání.
